„Vím, že má moje práce opravdový smysl, ale někdy se cítím úplně na dně,“ říká paní Naďa (44)

Psychické vypětí k některým zaměstnáním nevyhnutelně patří. Starat se o dlouhodobě nemocné seniory je naplňující, ale také smutné.

Žena s hrnkem v ruce i Zdroj fotografie: Piqsels
                   

Starat se o dlouhodobě nevyléčitelné osoby může být velmi stresující. I DámskýDeník si je toho vědom, a oslovil proto ženu, která svou práci miluje nadevše. Zároveň ale přiznává, že jsou momenty, kdy by mnohem raději trávila čas kdekoli jinde než s těmi, kterým zbývá pouhých pár dnů či týdnů života.

Zlepšení nálady

V LDN pracuji od doby, kdy jsem si dodělala vzdělání, je to tedy už nějaká ta řádka let. Setkáte se tady s mnoha lidmi a někteří ulpí v paměti, i když už dávno nejsou mezi námi. Já takhle vzpomínám často hned na první paní, o kterou jsem se starala. Paní Maruška. Byla hodně nemocná, a i když se necítila dobře, vždy byla milá a usmívala se, i když jí bylo jasné, že se její čas krátí. Když zemřela, obrečela jsem to,“ řekla redakci DámskéhoDeníku paní Naďa.

Ošetřovatelka věnovala opuštěné holčičce nadstandardní péči. Jednoho dne si uvědomila, že bez ní nemůže žít

Zapálení svíčky iZdroj fotografie: Piqsels
Se smrtí se paní Naďa dodnes špatně srovnává.

Pracovníci LDN se snaží svým pacientům pobyt zde zpříjemnit, jak jen je to možné. A zatímco iRozhlas informuje, že sází na canisterapii a do zařízení zvou cvičitele se psy, z vlastní zkušenosti vím, že i krátké pásmo písniček a básniček dětí ze školky, případně z prvního stupně základní školy, dokáže pozvednout na duchu a mysli.

Povídaví pacienti

Pacienti jsou různí. Někteří jsou nevrlí, ale to jim člověk nemůže mít za zlé. Jiní jsou naopak takoví smíření a chtějí se vypovídat. I od toho jsem tady, abych si vyslechla jejich životní příběhy,“ vypráví paní Naďa. Web iDnes říká, že lidé mají často vzpomínky zidealizované. „Je to rozhodně pravda, když vypráví o svém mládí a kolikrát velmi barvitě vyjadřují konkrétní vzpomínky, je to vždy v dobrém světle,“ potvrzuje toto tvrzení i paní Naďa.

Malý chlapeček uprostřed silnice

2letému chlapci se vybavily vzpomínky z minulého života. Bojoval prý v 2. světové válce

Staré fotografie iZdroj fotografie: Piqsels
Staří lidé často a rádi vzpomínají.

Empatie tvoří polovinu mé práce. A i když jdu každý den s úsměvem do práce, protože mě to skutečně baví, nejhorší jsou dny, kdy někdo odejde. I když bych na to měla být zvyklá, protože se to stává velmi často, je to aspekt mé práce, přes který se nedokážu přenést, i když tam pracuji tolik let,“ říká smutně paní Naďa. Lidská empatie je skutečně královská vlastnost, jak i DámskýDeník popisoval v jiném příspěvku, který se týkal osamělého seniora.

Proč si myslíte, že staří lidé rádi vzpomínají?

Diskuze Vstoupit do diskuze
143 lidí právě čte
Autor článku

Hana Tvrdá

Zobrazit další články