Pro většinu lidí je samozřejmostí uvolnit své místo starším či těhotným spolucestujícím. Ne vždy je ale člověk v právu.
Cestování hromadnou dopravou bývá kolikrát opravdu náročné. Různá individua a pachy mohou jinak poklidnou cestu do velké míry narušit. Ať už jezdíte pár zastávek autobusem, metrem či tramvají nebo se přibližujete vlakem, jistě uznáte, že každá cesta je trochu jiná, zajímá-li vás sledování okolí a spolucestujících. I vlakem cestují Češi rádi, a to stále častěji i na delší vzdálenosti, jak informuje web ČT24. V každém dopravním prostředku vyvstává jedna otázka – koho pustit sednout na své místo a kdo na něj má nárok?
Právo sedět
V době dopravní špičky jsou často všechna místa obsazená a člověk je rád, že se vmáčkne mezi stojící spolucestující. Pak ale přistoupí stará či těhotná osoba. Pro galantního a uvědomělého člověka je zcela přirozené uvolnit těmto osobám své místo. Pro těhotné dokonce Dopravní podnik hlavního města Praha zvažoval vytvoření speciálních odznaků, aby byly viditelnější, a měly tak větší šanci se posadit a odpočinout si, informuje web iDnes.
Nelítostný soud si vyslechla i mladá studentka, která odmítla přenechat své místo seniorce, jak DámskýDeník psal. Každá mince má ale 2 strany.
Žena a 3 děti
Paní Aneta cestuje každý měsíc asi 150 km, aby navštívila své rodiče. „I tento pátek jsem jela na návštěvu domů. Měla jsem štěstí a našla jsem si volné místo ve vlaku u stolečku. Jelikož jsem po operaci ramene, požádala jsem pána sedícího přes uličku, jestli by mi pomohl dát nahoru kufr. Batoh jsem si dala na stoleček a těšila se na klidnou cestu. To rameno mě pořád hodně bolí, i když na první pohled to vlastně není ani znát, sádru nemám,“ říká Aneta.
„Na další stanici přistoupila maminka se 3 dětmi. Nejmladší mohlo mít asi 9 let. Rozhlédla se a pohledem zakotvila u mě a spolusedícího, což byl starší pán. Přišla k nám a řekla, jestli bych uvolnila místo, že si ona i děti potřebují sednout. Neřeknu, kdyby měla malé děti. Tohle byly velké děti, které rozhodně sedět nepotřebují. A paní neřekla ani kouzelné slůvko. Odmítla jsem s tím, že mám bolavé rameno. Na mou stranu se naštěstí přiklonil i pán, který mi pomáhal s kufrem. Žena odešla s výrazem největšího pohoršení, já mám ale svědomí zcela čisté,“ popisuje Aneta.