Skutečná zpověď čtyř žen, které zažily chemoterapii. Jejich příběhy zamrazí u srdce

Rakovina je v jakékoliv podobě záludné onemocnění, které bychom nikomu nepřáli. Její léčení probíhá formou chemoterapie, což je agresivní forma léčby, která ničí rychle rostoucí buňky. Ve většině případů je účinná, ale ovlivňuje celé tělo a její následky bývají hrozné. Tyto čtyři ženy popsaly, o čem se běžně nemluví. Zakusily peklo a skoro zemřely, aby mohly žít déle. 

Diana R. (35 let)

„První chemoterapie mě strašně vyděsila. Netušila jsem, co se mnou bude. Bude mě to bolet? Uzdravím se vůbec? Jaké jsou vedlejší účinky? Skutečnost, že mi masivně vypadávaly vlasy, byla to nejmenší. Dobrovolně jsem se nechala otrávit. Bylo mi neustále zle, ještě více, než při těhotenství. Tak moc jsem toužila dát si hamburger, ale nešlo to. Jíst se mi dařilo jen díky lékům proti nevolnostem, což byla další chemie do mého těla. A to ani nemluvím o tom, jak moc mi léčba ovlivnila mozek. Neustále jsem zapomínala, dokonce i na své vlastní dítě. Svou dceru jsem několikrát nevyzvedla z tanečních, nepamatovala jsem si, o čem jsem mluvila dvacet minut zpátky. Lidi okolo mě to mrzelo, i když mi to neřekli. Bylo to pro ně, jako by mluvili do zdi.“

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nora P. (30 let)

„Chtěla jsem být připravená, tak jsem si před začátkem léčby přečetla asi 36 stránkový dokument, kde byly popsány možné vedlejší účinky. Na realitu vás ale nemůže připravit nic. Celé dny mi bzučelo v uších. Bylo pro mě šokující, když mi začaly padat vlasy. Nešlo ani tak o to, že budu muset nosit paruky, ale o ten pocit, že nemám kontrolu nad svým vlastním tělem. Oholila jsem si vlasy sama, než to mohla nemoc udělat za mě.“

Julie H. (29 let)

„Chemoterapie a rakovina mají jednu věc společnou. Obojí je jako jezdit na horské dráze emocí. Jeden den se cítíte dobře a ten druhý jste tak vyčerpaní, že si sotva dojdete na záchod. Pak se začnete znovu cítit dobře, ale přijde další léčba a jste opět na začátku. Většinu času jsem byla psychicky i fyzicky na dně. Není to jen o vlasech, vypadaly mi i řasy, obočí a všechno ochlupení. Chemoterapie mi zničila vaječníky. Ve 29 letech jsem poznala menopauzu. Nikdy se nestanu mámou.“

iZdroj fotografie: Freepik

Brigitta L. (32 let)

„Svého manžela jsem požádala, aby mi vyholil hlavu přesně v momentu, kdy mi stačilo prohrábnutí a držela jsem prameny i s kořínky v rukou. Bylo to příšerné, jako bych už nebyla plnohodnotnou ženou. Cítila jsem se tak prázdná, dokonce jsem necítila ani příchutě jídla. Všechno chutnalo jako kov. Po konci léčby jsem už rakovinu sice neměla, ale pořád jsem cítila, že jsem ji neporazila. Přihlásila jsem se do skupiny přeživších, kteří zažili to samé, co já. Teprve tam jsem otevřeně promluvila o všech svých pocitech a to mi pomohlo tuto etapu života jednou provždy překonat.“

Zdroj: Center of Disease Control and Prevention