„Svá vnoučata už nemůžu vystát. Dcera mi je vnutila, aniž by mi o tom řekla,“ píše paní Milada (76)

Mnoho matek dospělých potomků se těší na den, kdy se z nich stanou babičky. Tuto roli si naplno užívají a jsou vděčné za každou chvíli strávenou se svými vnoučaty. Takto smýšlela i paní Milada, ovšem až do doby, kdy jí konečně došlo, jak se k ní celou dobu její dcera staví a za koho ji považuje. Od té doby se její vztah k vnoučatům zcela změnil. Mrzí ji to, ale nedá se nic dělat. Své trápení popsala v dopise, aby se tak mohla svěřit.

Na vnouče se velmi těšila

Když se paní Milada K. dozvěděla, že bude babičkou, radostí skákala do stropu. Pomáhala dceři vybírat oblečky a výbavičku a nemohla se dočkat, až své vnouče poprvé sevře v náručí. Jaké ale bylo překvapení, když se nakonec narodily děti dvě. Její dcera Martina porodila dvojčátka kluky. Dvojnásobná radost se ovšem postupem času změnila v odpor.

„Byla jsem šťastná, že můžu Marti pomoci s péčí o kluky. Viděla jsem, jak je unavená. Navíc jsem se cítila konečně zase užitečná,“ svěřuje se v dopise zaslaném do redakce DámskéhoDeníku paní Milada. Když její dcera nastoupila do práce, rozhodla se do role babičky na plný úvazek zcela ponořit. Věděla totiž, jak náročné je skloubit práci s výchovou malých dětí. Jenže roky ubíhaly, kluci rostli, ale babička stárla a ubývaly jí síly.

Došlo jí, že ji dcera jen využívá

„Kluky jsem začala nezvládat. Navíc jsem si uvědomila, že mě Martina využívá. Hlídala jsem totiž u nich doma, takže po mně chtěla, ať jí pomůžu i s domácností,“ popisuje dále čtenářka. A tak babička hlídala a zároveň uklízela, prala, žehlila a vařila. Vnuci byli ovšem jak z divokých vajec. „Když byli u mě, trnula jsem, co zase zničí. Byli prostě jak demoliční četa,“ vysvětluje v dopise paní Milada. Došlo to tak daleko, že na ně začala být alergická, až je nemohla vůbec vystát.

Vše vyvrcholilo tím, když Martina syny své matce přivezla bez předchozího upozornění a zeptání. „Strčila mi je ve dveřích a bez prosím a děkuji odjela,“ píše čtenářka. V tu chvíli si řekla dost. Když si její dcera přijela kluky vyzvednout, pohádaly se. „Mrzí mě to, ale už jsem toho měla plné zuby. Řekla jsem jí, že vnuky už hlídat nebudu, maximálně jednou za měsíc. Potřebuju si totiž taky odpočinout,“ popisuje své rozhodnutí paní Milada.

Od té doby se jí ale dcera neozvala. „Pravděpodobně jí to ale dlouho nevydrží, bude ráda za každé hlídání,“ končí svou zpověď čtenářka. Kvůli tomuto rozhodnutí mají mezi sebou spory i paní Jiřina s dcerou, která neunesla, že jí matka odmítla hlídat děti, jak napsala v dopise, který jsme na DámskémDeníku již zveřejňovali.