Hendikepovaní lidé nechtějí být svému okolí na obtíž a většinou se snaží zvládat každodenní povinnosti bez pomoci druhých. Podobně jako téměř slepý muž, který navzdory svému postižení pracuje jako údržbář v supermarketu. Roky neúnavně chodí do práce pěšky, protože v oblasti nejezdí autobusy a řídit auto kvůli svému zdravotnímu stavu nemůže. I když byl mráz nebo hustě pršelo, absolvoval pravidelnou osmikilometrovou cestu, která mu zabrala dvě hodiny. Jednoho dne se ale stalo něco zvláštního.

Cesta do práce mu zabrala čtyři hodiny

Když se začne nad americkým městem Cabot ve státě Arkansas smrákat, vyráží údržbář Bill Moczulewski do supermarketu, kde pracuje na noční směně. Musí ujít pořádnou porci osmi kilometrů, aby se tam dostal, a pak dalších osm, když se vrací nad ránem domů. „Nestěžuji si. Zvládám to. Chci pracovat,“ cituje skoro nevidomého muže, kterému cesta do zaměstnání trvá dvě hodiny, server CBSNews. Jeho odhodlání je obdivuhodné.

Slepému a hluchému muži při letu pomohla mladá dívka. Způsob, jakým to udělala, dojímá

Před časem si ho všimla Christy Conradová. Zastavila auto a nabídla Moczulewskému, že ho sveze, kam bude potřebovat. Cestou si povídali, a tak se mimo jiné dozvěděla i o jeho každodenní náročné cestě do zaměstnání. Neúnavný boj slepce s nástrahami osudu ji ohromil. Začala ho vozit, kdykoli mohla. „Pochopila jsem, že do práce bude chodit, ať se děje, co se děje. Jednou jsem ho vyzvedávala a byly třeskuté mrazy,“ vypráví Conradová.

Dobrosrdečných duší se našlo překvapivě hodně

Situace skoro slepého muže se jí dotkla. Rozhodla se, že to tak nemůže nechat. Současně však věděla, že ho sama nezvládne vozit každý den. Vymyslela ale způsob, jak mu bezpečnou cestu zajistit. Vytvořila na sociálních sítích skupinu, aby shromáždila několik dobrosrdečných duší, které slepci pomohou. Jenže to, co začalo jako malý projev laskavosti, se nečekaně rychle rozrostlo. Během krátké doby měla skupina už 1500 členů a každý chtěl pomáhat.

Skoro to vypadalo, jako kdyby mezi sebou dobrovolníci začali soutěžit. „Stávalo se, že projížděli ulicemi a hledali Billa, aby ho mohli svézt. Je hezké to sledovat,“ pochvaluje si Conradová. Od té doby má slepec skoro vždycky odvoz. Od spousty lidí dostal také telefonní číslo, aby zavolal, když bude potřebovat vyzvednout. Ale nevyužil toho. „Není správné ani spravedlivé, abych někoho odváděl od toho, co dělá, jen abych se dostal do práce. To je moje zodpovědnost,“ řekl skromný Moczulewski serveru AYMagazine.