Pečující matky a manželky, které svoji rodinu neustále rozmazlují, si zadělávají na problémy. Své o tom ví čtenářka DámskéhoDeníku Irena D. z Teplic. O domácnost se starala dlouhé roky sama. Přiznává, že ani nevyžadovala, aby jí rodina pomáhala. Když ale začala mít zdravotní problémy, všechno se změnilo. Chod domácnosti se v podstatě zastavil. Její muž a děti, kteří byli zvyklí na servis, jejž jim poskytovala, byli ochromeni.

Zjistila, že jí docházejí síly

Paní Irena celý život pracovala jako účetní. Cestou z práce nakoupila, a když dorazila domů, začala jí druhá směna. Vaření, praní, uklízení. Tak to šlo každý den. Rodina si zvykla na to, že všechny obskakuje. Jenže po padesátce se u ní projevila menopauza a všechno se změnilo. „Pot mi stékal po krku v potůčcích, měla jsme návaly horka, které střídala zimnice. Celé noci jsem nespala, byla jsem vyčerpaná, srdce mi neustále bušilo. V jednu chvíli se mi chtělo brečet, v další jsem zuřila. Vůbec jsem nevěděla, co se to se mnou děje,“ svěřila se čtenářka.

Pomalu začala zjišťovat, že už nezvládá péči o domácnost a rodinu jako dřív. Že jí prostě už docházejí síly. Manžela a dvě náctileté děti to ale příliš nezajímalo. Brali za samozřejmé, že za ně všechno udělá. „Vím, že za to můžu já. Prostě jsem je rozmazlila. Nějak jsem si ale namlouvala, že kdybych opravdu nemohla, rodina se zapojí. Najednou jsem ale začala být fyzicky i psychicky velmi vyčerpaná a nikoho to nezajímalo,“ uvedla bezradná žena.

Oči jí otevřela až návštěva lékaře

Kolegyně v práci, která menopauzu už měla za sebou, jí poradila, aby navštívila gynekologa. Přestože se jí nechtělo, nakonec to udělala. Postarší lékařka byla velmi vstřícná a trpělivá. Paní Irena se jí svěřila se vším, co ji trápilo. Vyprávěla o menopauze, o rodině, o nedostatku sil, o špatné náladě, o beznaději. „Dala mi hormony, prášky na spaní a poslala mě na nemocenskou. Řekla mi, abych ležela v posteli, odpočívala a řekla rodině, že jsem prostě nemocná a nebudu nic dělat, protože na to nemám sílu,“ vzpomíná čtenářka.

iZdroj fotografie: Freepik

Bylo to pro ni nové. Nedokázala si představit, jak na to rodina zareaguje. Udělala to ale. Přišla domů od lékaře, lehla si do postele a snažila se odpočívat. „Manžel i děti byli doma. Nikdo si mě nevšímal. Vzpomněli si, že vůbec žiju, až když chtěli večeři. Neptali se, co se mi stalo, proč ležím, jen je zajímalo, proč na stole ještě není jídlo. Když jsme jim řekla, že jsme nemocná a musí se o sebe postarat sami, bylo vidět, jak jsou v šoku. Ne z toho, že mi něco je, ale z toho, že přišli o služku. Pohádali jsme se,“ vysvětlila paní Irena.

Vánoce budou, až si je rodina udělá

Rozhodla se ale, že se nenechá rodinou stresovat, a šla spát. Když se paní Irena ráno vzbudila, manžel byl v práci a děti ve škole. Domácnost vypadala, jako kdyby se tam přehnalo tornádo. Všude nepořádek, špinavé talíře, rozházené věci. Napadlo ji, že by měla uklidit. Ale nakonec si řekla, že vytrvá ve svém odhodlání a neudělá to. „Když přišli domů a nebylo uklizeno ani uvařeno, poprvé se začali trochu zajímat, co mi vlastně je,“ smutně konstatuje čtenářka.

Manžel a syn si ze starostlivé ženy udělali služku. „Nemám vlastní život, jsem otrokem mé rodiny,“ pláče nad situací manželka

Vysvětlila rodině, jak na tom zdravotně je, a řekla, že se musí sami o domácnost postarat. „První týden to byl chaos. Nevěděli, jak se vaří polévka, jak nastavit pračku, kde je vysavač. Objednávali pizzu a kupovali polotovary,“ popisuje paní Irena. Blíží se vánoční svátky a rodinu začalo zajímat, kdo uklidí, napeče a všechno obstará. „Letos budou jiné, už nehodlám doma dělat služku. Řekla jsem manželovi a dětem, že Vánoce budou, až si je udělají,“ odhodlaně podotkla paní Irena s tím, že zdravotně už se cítí mnohem lépe.