Hrob jejich zesnulého syna se od ostatních na hřbitově lišil. Jakmile zjistili pravý důvod, neudrželi slzy

Hřbitov je místem pro uložení zemřelých i uctívání jejich památky. Některé hroby jsou pečlivě a pravidelně udržované a pozůstalí jim věnují opravdu spoustu svého vlastního času. Jiné zase leží ladem a postupně zarůstají plevelem nebo mechem. Podle webu ČT24 o hroby pečuje čím dál méně lidí. Rodiče mladého muže však při návštěvě jeho hrobu zažili nečekané překvapení. Od ostatních míst se jeho hrob výrazně lišil. Když zjistili, co je příčinou této změny, neubránili se slzám.

Smrt v 36 letech

Tragická událost zasáhla rodinu, která ztratila svého milovaného syna ve věku pouhých 36 let. Přestože měl velmi nebezpečné povolání vojáka, na žádné misi se mu nikdy nic nestalo. Pokaždé se vrátil silný, zdravý a plný energie. Vše se však změnilo v zdánlivě nevýznamný den, podobně jako v případě autonehody, o níž jsme psali dříve na DámskémDeníku.

Vše se událo moc rychle

I když se mladý muž zdál být ničím neohrožený, osud tomu chtěl jinak. Při běžné cestě autem se totiž stala tragédie, která zasáhla celou rodinu. Z cesty se už mladík nikdy nevrátil. Rodiče se nedokázali se ztrátou syna vyrovnat a hrob navštěvovali často. V intenzitě návštěv neustávali ani po několika letech, avšak něco se na místě výrazně změnilo.

iZdroj fotografie: Freepik

Hrob zarostla tráva

Okolní hroby pokrývala stébla trávy vysušená a spálená sluncem. Ale hrob jejich syna se zelenal svěžím porostem. Vysvětlení tohoto jevu je opravdu velmi šokovalo. O místo odpočinku jejich syna se totiž rozhodl pečovat muž, který své ženě pravidelně nosil růži na nedaleký hrob. Čas své návštěvy se rozhodl věnovat i mladíkovi, který byl pochován poblíž.

Soucítil s pozůstalými

Motivem jeho činu byl soucit s rodiči zemřelého. Jednoho dne se dozvěděl příběh o jejich ztrátě, který jej zasáhl natolik, že o hrob začal pečovat. Odměnou za všechnu jeho práci byla nejen samotná tráva, ale vděk a přátelství rodičů, když se o jeho činu dozvěděli. Podle webu Novinky přitom adopce hrobů není žádnou raritou, jak potvrzuje i naše čtenářka Karolína R. z Senohrab: „Moje maminka se dlouhé roky starala i o vedlejší hrob cizích lidí, protože k němu nikdy nikdo nechodil. Bylo jí líto, že tam jen tak leží ladem.“