Lidská mysl pracuje zvláštním způsobem. Má třeba tendenci nezapomínat křivdy a nespravedlnosti, které se člověku v životě staly. I když je potlačí i na dlouhé roky, čas od času se prostě vynoří třeba v podobě noční můry. Nedá se to ovládat. Své o tom ví i čtenářka DámskéhoDeníku Marcela D. ze severních Čech, která svůj příběh poslala do naší redakce. Vyjádřila v něm obavy, že vzpomínky na velmi nepříjemný incident, který se jí přihodil v zaměstnání, ji snad budou strašit do konce života.

Ztratil se lak na nehty a pár drobných

Hned po dokončení střední školy začala pracovat ve velké továrně. Byla nadšená z první práce i docela pyšná, že se stala součástí malého výrobního týmu, který pracoval s drahými kovy. Bylo v něm jen šest žen a dohled nad nimi měla mistrová. Marcela byla benjamínek, ke kterému se všichni chovali přátelsky a vstřícně. „Právě proto, že jsme pracovali se zlatem, stříbrem a podobně, nikdo zvenčí do našeho oddělení nesměl. Bylo malé, v podstatě šlo o jen o výrobní místnost, šatnu a kancelář,“ popisuje čtenářka.

Majitel baru změnil život dospívajícího bezdomovce poté, co jej přistihl při krádeži. Navedl ho na lepší cestu

Přestože vztahy na pracovištích nebývají vždy idylické, po třech letech jí práce šla skvěle od ruky, bavila ji a se svými kolegyněmi si dobře rozuměla. Na rozdíl od ženy, o níž psal DámskýDeník, která měla problém se zápachem spolupracovnice. Marcele se dařilo i v osobním životě. Vdala se a myslela si, že už nemůže být lépe. Všechno ale rychle nabralo jiný směr. „Jednoho dne o přestávce si jedna z kolegyň stěžovala, že se jí ze skříňky ztratil lak na nehty, a další, že jí chybí drobné, které měla v kapse kabátu,“ vzpomíná Marcela.

Lidé v továrně na ni koukali skrz prsty

Nezdálo se ale, že situace je nějak dramatická. V podstatě šlo o drobnosti, které se mohly někam zatoulat omylem. „Ani jedna z nás to nebrala vážně. Teprve když z peněženky mojí kolegyně a kamarádky Evy zmizel velký obnos, začalo jít do tuhého. Dodnes si pamatuji, jak plakala. Byla zoufalá, protože přišla o všechny peníze, které jí musely vystačit až do další výplaty,“ vypráví čtenářka. Incident ženy nahlásily mistrové, která věc předala nadřízenému, a začalo vyšetřování.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Do okruhu podezřelých se dostala mistrová a Marcela, protože ani jedné z nich se nic neztratilo. „Všechno pak šlo hrozně rychle. Vedoucí si mě zavolal do kanceláře a řekl, že ví, jak to bylo, a na žádost většiny mých kolegyň mě přeřazuje na jiné oddělení. Vysvětlovala jsem, že s těmi krádežemi nemám nic společného, ale nemohla jsem to nijak dokázat,“ stěžuje si Marcela s tím, že cítila obrovskou nespravedlnost. Navíc se po celé továrně rozkřiklo, že je zlodějka, a spousta lidí na ni koukala skrz prsty.

Nebýt kamarádky, byla by za zlodějku napořád

Cítila se ukřivděná a zoufalá. Přišla o práci, která ji bavila, i o dobrou pověst. „Byly chvíle, kdy jsem chtěla odejít z práce a už se tam nikdy nevrátit. Dodneška se mi o tom zdá,“ popisuje Marcela. Nebýt nápadu její kamarádky a bývalé kolegyně Evy, nejspíš by se té nálepky nikdy nezbavila. „Ona nevěřila, že jsem to udělala já. Byla jsem z oddělení pryč půl roku, když mi vyprávěla, že se znovu začaly ztrácet věci, a má prý nápad, jak skutečného zloděje odhalit,“ vzpomíná Marcela.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Byla už otupělá a moc od toho neočekávala. Byla zaskočená, když si ji za pár dní nechal zavolat vedoucí oddělení, ve kterém dřív pracovala. „Řekl, že mají skutečného zloděje. Omluvil se mi a nabídl mi zpátky původní místo,“ řekla Marcela. Ukázalo se, že past s označenou bankovkou, kterou nalíčila kamarádka, zabrala. Uvízla v ní mistrová a dostala výpověď. Marcela nabídku vrátit se na původní místo přijala. Na děsivou zkušenost ale nezapomene. „Je to hrozný pocit, když jste nevinní a nemůžete to dokázat,“ uzavřela čtenářka.