Varianta BA.3.2 nese přes padesát mutací ve spike proteinu oproti své mateřské linii a vynořila se z větve, kterou svět dva roky považoval za mrtvou.
Na konci roku 2024 zachytili jihoafričtí vědci vzorek koronaviru, který nezapadal do žádné z tehdy kolujících rodin. Nepocházel z dominantní linie JN.1 ani z jejích potomků. Patřil ke staré omikronové větvi BA.3, jenže vypadal, jako by mezitím prošel vlastní, nikým nepozorovanou evolucí. Bez jediného zachyceného mezistupně se objevil rovnou s balíkem desítek změn. A na přelomu let 2025 a 2026 začal stoupat v evropských sekvenačních datech.
Skok přes propast: jak BA.3.2 vznikla
Evoluční biologie má pro takový jev termín: saltace. Virus se neposunul po malých krocích, jak to genomové databáze obvykle zaznamenávají. Místo toho se na fylogenetickém stromě objevila dlouhá větev bez jakýchkoli přechodných sekvencí, jako by někdo přeskočil celou kapitolu. Práce publikovaná v časopise Virus Evolution popisuje „zrychlenou divergenci charakteristickou pro saltační událost“ a zdůrazňuje, že před BA.3.2 dala z éry původních omikronových variant vznik podobně divergentním variantám s dlouhou větví a širším geografickým rozšířením pouze linie BA.2.
Hlavní pracovní hypotéza? Virus přežíval měsíce, možná roky, v těle chronicky infikovaného pacienta s oslabenou imunitou. V takovém prostředí se SARS-CoV-2 replikuje pod neustálým, ale nedostatečným imunitním tlakem a hromadí mutace, které by v běžné populaci neměly šanci projít. Když se pak vrátí do oběhu, svět vidí variantu, která vypadá, jako by přišla odnikud. Přímý důkaz pro konkrétního pacienta ale publikován nebyl, jde o scénář podpořený vzorcem mutací, nikoli o prokázanou anamnézu.
Čísla, která záleží na srovnání
Kolik mutací BA.3.2 vlastně nese? Odpověď se mění podle toho, s čím ji porovnáte. WHO ve svém hodnocení z prosince 2025 uvádí 53 změn ve spike proteinu oproti mateřské linii BA.3. Jenže pro praktický dopad, tedy otázku, jak moc se liší od variant, proti nimž cílí aktuální vakcíny, je relevantnější jiné číslo. CDC ve své analýze z března 2026 spočítalo přibližně 70 až 75 substitucí a delecí ve spike oproti JN.1 a jeho potomku LP.8.1, tedy antigenům použitým ve vakcínách sezony 2025/2026. K tomu přidejte dvě delece v N-terminální doméně, čtyřaminokyselinovou inserci a rozsáhlou deleci přes oblasti ORF7a, ORF7b a ORF8.
Jinými slovy: BA.3.2 je antigenně velmi vzdálená tomu, co v populaci koluje a čemu se imunitní systém naučil. To ale automaticky neznamená těžší průběh, znamená to, že protilátky ji hůř rozpoznávají.
Evropská epizoda: rychlý vzestup, tichý ústup
První vzorek BA.3.2 byl odebrán v Jižní Africe 22. listopadu 2024. Záchyty ale zůstávaly vzácné až do podzimu 2025, kdy začaly citelněji narůstat. WHO zaznamenala v evropském regionu růst podílu z nuly na 1,4 % mezi říjnem a listopadem 2025 a 5. prosince 2025 zařadila BA.3.2 mezi monitorované varianty.
Pak přišla zima. V prvním týdnu roku 2026 přesáhla BA.3.2 podle ECDC podíl 40 % v Německu a Nizozemsku. CDC hlásilo zhruba 30 % sekvenací v Dánsku, Německu a Nizozemsku a záchyty v dalších dvanácti evropských zemích včetně Česka. Vypadalo to jako nástup nové vlny.
Jenže k převzetí nedošlo. ECDC už v únoru 2026 psalo, že vytlačení tehdy dominantní varianty XFG je nepravděpodobné. A data jim dala za pravdu: k 31. srpnu 2026 klesl medián BA.3.2 v EU a EHP na nulu.
Proč se BA.3.2 neprosadila a co to říká o imunitě
Jedním z klíčů je imunitní imprinting. Studie publikovaná v říjnu 2026 v Nature Microbiology ukázala, že podlinie BA.3.2.2 byla nadreprezentovaná u dětí. Vysvětlení je elegantní: malé děti nikdy nepotkaly původní wuchanský kmen, takže jejich imunitní systém nemá „ancestrální otisk“, který u dospělých pomáhá rozpoznávat i vzdálené omikronové varianty. BA.3.2 si tak našla niku, ale právě jen niku. Dospělá populace s hybridní imunitou z opakovaných infekcí a očkování ji z velké části zvládla.
WHO i ECDC průběžně potvrzovaly, že neexistují důkazy o vyšší závažnosti BA.3.2. Stávající vakcíny, včetně těch cílených na LP.8.1, JN.1 i KP.2, vytvářely proti BA.3.2 neutralizační odpověď, byť nižší než proti homologním antigenům. Ochrana před těžkým průběhem zůstávala zachována. V Česku zachytil Státní zdravotní ústav mezi prosincem 2025 a dubnem 2026 celkem 4 sekvence BA.3.2 z 64 osekvenovaných klinických vzorků. Žádná zvláštní opatření vyhlášena nebyla.
Co BA.3.2 prozrazuje o budoucnosti viru
Autoři genomické charakterizace to říkají přímo: BA.3.2 znovu ukazuje schopnost SARS-CoV-2 vytvářet vysoce divergentní varianty a šířit je mezinárodně. Dokud budou existovat chronicky infikovaní pacienti, budou existovat i evoluční laboratoře, ve kterých virus tiše hromadí desítky změn. A dokud bude sekvenování ve většině světa řídké (CDC uvádí medián 18 dnů mezi odběrem vzorku a nahlášením sekvence), budou tyto varianty přicházet zdánlivě odnikud.
BA.3.2 nakonec nedevastovala. Ale připomněla něco, co je snadné zapomenout: virus, který svět zná pět let, umí stále překvapit mechanismem, který nikdo nečekal. Příště nemusí skončit jen jako epizoda v sekvenačních grafech.