Život v ústraní: „Je mi 35 let a jsem stále panna, představa jakéhokoli kontaktu se mi příčí,“ popisuje životní trable žena

Čtenářka Kamila V. se přes mail svěřila se svým trápením. Přiznala se, že ji děsí jakýkoli kontakt s muži, a to i obyčejný rozhovor. Jen při té představě se jí zvedá žaludek. Jelikož ale nedávno oslavila své pětatřicáté narozeniny, rozhodla se, že je již na čase vystoupit ze své komfortní zóny a najít si partnera. V tom ji podporují i její rodiče, kteří chtějí především to, aby byla jejich dcera šťastná.

Šikana v dětství jí způsobila trvalé následky

Kamila si prožila těžké dětství. Již na základní škole ji spolužáci šikanovali, což naprosto zničilo její sebevědomí. V šestnácti letech začala bojovat s depresemi a úzkostmi, které ji nakonec přemohly, a ona skončila v péči psychologů. Od té doby se stranila okolí, raději byla zavřená ve svém pokoji. Zde je dodnes, stále totiž žije se svými rodiči. Naprosto promeškala dospívání, studentské party a první lásky. Představa, že by mluvila s muži, ji děsí. Stále čeká na svůj první polibek. Před několika lety se rozhodla, že je na čase začít se svým životem něco dělat.

A tak se ve svých dvaadvaceti letech zaregistrovala na Facebook, kde se přidala do skupiny pro samotáře. Zde si po dlouhých letech našla první kamarádky, s nimiž si ze začátku jen psala, ale později společně chodily ven nebo do kina. Cítila se úžasně a věděla, že se jí daří svou sociální fobii minimalizovat. Dokonce vyzkoušela i několik seznamek, ale jakmile zjistila, že mužům jde jen o sex, znechutilo ji to. Je totiž velká romantička a ráda by si našla muže, kterému nejde jen o fyzično.

Ráda by si našla muže, kterému nejde jen o sex

Její kamarádky si již našly partnery, s nimiž mají děti. „Mám své přátele ráda, ale cítím se, jako bych žila v jejich stínu,“ svěřuje se slečna Kamila. Kvůli nízkému sebevědomí si nedokáže představit, že by šla s mužem na rande. Nevěděla by, jak se chovat, nikdy nepocítila lásku, nikdy se jí žádný muž ani nedotkl. Svým způsobem se za to, že je ještě panna, stydí. Ale z představy jakéhokoli sexuálního kontaktu je jí zle.

Přestože se jí opačné pohlaví spíše hnusí, rozhodla se změnit způsob života a překonat tuto fobii, aby si konečně mohla najít partnera pro život. Nechce totiž na stáří zůstat sama. Ví jistě, že chce člověka s laskavou povahou, který slušně vydělává a rád by s ní chodil na dlouhé procházky v přírodě. Jde jí především o emocionální spojení, což je pro ni ta nejdůležitější věc.