Josef (91) seděl v restauraci úplně sám. To, co pro něj udělal mladý číšník, dojalo tisíce lidí

Není pochyb o tom, že dnešní doba je velmi uspěchaná. Většina lidí si spíše hledí svého. Je tolik věcí, jež je třeba stihnout. Tento mladík však dokázal, že pět minut, které někomu věnujete, dokáže udělat zázraky. Když si všiml velmi starého zákazníka v jejich restauraci, rozhodl se, že si s ním chvíli popovídá. Celá scéna byla tak výjimečná, že zaujala i ostatní zákazníky. Jedním z nich byla i paní Žaneta Polívková, jež vše popsala v e-mailu, který nám zaslala do redakce.

Žena chtěla za starého muže zaplatit

Paní Polívková si ten den vyrazila na oběd do místní restaurace a stala se svědkem něčeho, co se každý den jen tak nevidí. Zaujalo ji, jak mladý číšník rozmlouvá s velmi starým pánem u stolu. Protože seděla blízko, mohla si vyslechnout, o čem si ti dva povídají. Celá scéna ji natolik zaujala, že později číšníka poprosila, jestli by mohla starému muži zaplatit jeho účet.

Jaké bylo její překvapení, když jí číšník řekl, že už za něj účet zaplatil někdo jiný. Zdálo se, že více lidí v restauraci si díky chování mladého číšníka uvědomilo, jak je důležité se někdy rozhlédnout kolem sebe a věnovat pozornost i někomu jinému. Empatický číšník David ihned rozpoznal, že osamělého starého muže potěší, když si s ním vymění pár milých slov.

Po krátké konverzaci a vyřízení jeho objednávky měl David zrovna malou pauzu a rozhodl se, že ji stráví s tímto 91letým mužem. Slušně se zeptal, zda si může přisednout, a pustili se do čilého hovoru. David později uvedl, že na muži bylo vidět, jak je nesmírně rád, že si s ním někdo povídá. Zdálo se, že pozornost mu nikdo nevěnoval už dlouhé roky.

iZdroj fotografie: Freepik

Stařík si už dlouho s nikým nepopovídal

Josef tak Davidovi prozradil některé střípky ze svého života. Popovídal mu o válce, kterou zažil jako dítě, o místech, jež za život navštívil, a o své rodině. Při svém vyprávění se neubránil slzám. „Bylo mi jasné, že tento muž už dlouho nemá nikoho, kdo by se o něj skutečně zajímal a staral. Věřím tomu, že když někomu věnujete pět minut života, můžete kompletně změnit to, jak na svůj život nahlíží,“ řekl pak David paní Polívkové.

Dělal tedy jen to, co mu řeklo jeho srdce. Tento číšník je živým důkazem toho, že i úplně cizí lidé spolu mohou jednat s laskavostí a čas, který jim věnujete, rozhodně není ztracený. Koneckonců, David sám měl po rozhovoru s Josefem velkou radost, protože cítil, že mu opravdu pomohl, a pár minut, které mu věnoval, nakonec obohatily i jeho.