Tereza Hlůšková popsala vězení v Pákistánu: „Neměla jsem ani matraci,“ postěžovala si

Na pobyt v pákistánském vězení Kot Lakhpat zřejmě Tereza Hlůšková (26) nikdy nezapomene. Za pašování drog si tam měla odpykat více než osmiletý trest, ale nakonec byla zproštěna viny a propuštěna po téměř čtyřech letech. O tom, že by se pobyt za mřížemi v druhé nejlidnatější muslimské zemi na světě dal alespoň trochu srovnat s tuzemským vězením, nemůže být řeč. O luxusu vyhřáté cely s pořádnou postelí a zábavou ve formě televize nebo posilovny si tam Češka mohla nechat jen zdát.

Za mřížemi měla skončit na téměř devět let

Když ji celníci na letišti v pákistánském Láharu v lednu 2018 zadrželi, netušila, že zemi neopustí další dlouhé roky. V zavazadlech totiž měla ukrytých devět kilogramů heroinu. Přestože tvrdila, že o drogách nic neví a do země se údajně vydala jako modelka, byla v roce 2019 odsouzená k 8 letům a 8 měsícům vězení. Ve vyšetřování se ale objevila řada pochybení a následně ji odvolací soud zprostil viny. Během té doby Češka strávila v asijském vězení čtyři roky.

Pobyt v asijském zařízení pro odsouzené může s Evropanem pořádně zacloumat. Panují tam zcela jiné poměry, než bývají zvykem ve zdejších končinách. Hlůšková to zažila na vlastní kůži. „Cela byla asi 3 × 4 metry velká. Bílé, ošoupané a obité stěny. Na zdech byly nějaké malůvky. Místo matraček byly takové smotané popruhy, aby z toho byla taková pružina. To byla postel, žádná matračka,“ cituje nepříjemnou zkušenost Hlůškové Extra.

V areálu byly i cely pro mentálně postižené

Ani samotné vězení nebylo zdaleka srovnatelné s areály, v nichž si odpykávají trest odsouzení vězni v Česku. Podle Hlůškové byla v pákistánské base jen primitivní kuchyně. „Byly tam jen kamenné sloupy s malou střechou a všude hlína a prach. Z hlíny uplácaná urnička, ve které bylo dole železo, a ženské do toho dávaly uhlí, které zapálily a rozdmýchávaly papírem. Z toho se začal dělat velký oheň, na který se dal kastrol,“ vzpomínala. Peníze na uhlí ale vězeňkyně neměly, takže spálily, co se dalo.

Součástí vězení byly i cely určené pro mentálně postižené. „Speciální část byla uzavřená. Byly tam čtyři cely, malá zahrada i strom, kde rostly fíky,“ řekla serveru Hlůšková. V areálu byl podle ní i objekt, který sloužil jako škola pro děti odsouzených. Na travnatém kruhovém dvorku si vězeňkyně mohly sušit oblečení. Byly tam i keře, na které si svršky věšely. „Bachařka si vzala dlouhý klacek a vždy jim to nabrala na ten klacek a zahodila jim to na trávu,“ popsala, jak to chodí v pákistánském vězení, Hlůšková.