Její život připomíná zlatou klec. Od manžela má zajištěný veškerý komfort, přesto nikdy nebyla šťastná

Není všechno zlato, co se třpytí. Možná i tak by se dal jednou větou shrnout příběh, který do redakce zaslala dne 28. dubna 2023 čtenářka paní Markéta Tichá (51 let), aby se podělila o svoji životní zkušenost. Ačkoliv v životě nikdy netrpěla nedostatkem, přesto jí něco schází. Celý svůj život v podstatě prožila jako služka svého manžela.

Bohatý ženich představoval skvělou partii

„Začnu svůj příběh vyprávět od začátku. Svého budoucího manžela jsem poznala již na základní škole. Oba pocházíme z malého města, takže přestože jsme spolu nechodili do ročníku, měli jsme o sobě povědomí. Zatímco já jsem se po střední škole vydala na vysokou, Jiří se rozhodl začít podnikat. Bylo to těsně po revoluci a byla to doba, která takovým lidem jako on přála. Mladým, odvážným, ctižádostivým. A brzo se mu jeho talent pro podnikání podařilo zúročit, protože se mu začalo skvěle dařit.

Když se mi začal dvořit, imponovalo mně to, protože mě často zahrnoval luxusními dárky, o kterých se jiným mladým dívkám v tu dobu ještě mohlo nechat zdát. Občas byl majetnický, ale tomu jsem v tu chvíli nevěnovala příliš pozornost, spíše mi lichotil fakt, že na mě žárlí. Brzo mě požádal o ruku a svatba byla přesně v jeho stylu. Velkolepá a nákladná, měli jsme přes 150 hostů. Jirka všem potřeboval dokázat, že si na to vše zvládne vydělat, své bohatství rád dával patřičně na odiv.

iZdroj fotografie: Pexels

Manžel nechtěl, aby někdy pracovala

Brzo po svatbě jsem otěhotněla, narodila se mi první dcera a záhy po ní druhá. Když byla druhá dcera ve školkovém věku, začala jsem pomalu přemýšlet o svém zaměstnání. Měla jsem vystudovanou pedagogickou fakultu, avšak nikdy jsem kvůli rychlé svatbě a dětem nepracovala. V tu chvíli však Jirka začal protestovat. Nechtěl, abych pracovala na plný úvazek. Tvrdil, že práce v domě a péče o děti je moje povinnost. Již v tu dobu jsme bydleli v nádherné vile s obrovskou zahradou a udržovat takový dům v reprezentativním stavu bylo opravdu náročné.

Z Jirkových peněz bychom si klidně mohli dovolit zaplatit hospodyni, ale o tom nechtěl ani slyšet. A tak protože mám odjakživa pokornou a poddajnou povahu, jsem jako vždy souhlasila. Brzy na to se nám narodila ještě třetí dcera. Jirka neskrýval své zklamání. Již od začátku si přál syna, dědice, a já jsem ho zklamala, jako v jeho očích již mnohokrát. Jiří je perfekcionista a neustále mi vyčítal, co dělám špatně. Ponižoval mě před přáteli, tvrdil, že jsem jako matka i manželka k ničemu. A takhle to bylo od začátku vztahu až dosud.

iZdroj fotografie: Pixabay

Nakupuje, aby měla co dělat

Nyní jsou všechny dcery již dospělé, mají svůj život, dvě starší bydlí mimo domov a zavolají mi, jen když něco potřebují. Jiří má svou práci, úspěšný podnik, přátele. A já nemám nic. Mám spoustu peněz, utrácím je za kosmetiku, kadeřnici, manikúru. Chodím do fitness centra, na kurz jógy a po nákupech. Skříň mám plnou šatů a doplňků, že už se mi další nikam nevejdou. A když jsem doma, tak uklízím. Ale tím vším jen zabíjím čas. Nikdy jsem nepracovala v žádném zaměstnání, nemám žádnou praxi a opravdu nic neumím.

Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, co by mě bavilo nebo co bych mohla dělat, protože jsem k tomu nikdy nedostala čas ani prostor. Když si občas postěžuji své matce, jak jsem osamělá, řekne mi: „Ty si vůbec na nic stěžovat nemůžeš, máš život jako v bavlnce.“ Ano, po hmotné stránce jsem nikdy netrpěla a všeho jsem měla dost. Někdy si ale říkám, že by mně bylo lépe v třípokojovém bytě v paneláku, ale s milujícím a respektujícím manželem.“