Mezi české hudební legendy zpěvačka s nezaměnitelným hlasem bezesporu patří už řadu dekád. Zatímco na pódiu srší energií a hýří úsměvy, v soukromí jí občas chybí objetí.
Oblíbená zpěvačka Jitka Zelenková (72) má charakteristický sametový hlas, díky kterému je jednoznačně rozpoznatelná. Na výsluní české populární hudby se brněnská rodačka vyhřívá už několik desítek let. Hudbu má v genech, zdědila ji totiž po rodičích. V dobách své největší slávy ale uhrančivá kráska s divokými černými kadeřemi neoslňovala fanoušky jen svým hlasem, ale i vzhledem. Muži po ní šíleli, ale přesto se nikdy nevdala.
Táta si s ní nevěděl rady
Rodiče zpěvačky se poznali v Janáčkově opeře v Brně. Táta byl houslista a máma sboristka. Později se kvůli práci přestěhovali do Prahy a malá dcera často bývala u prarodičů v Rakovníku. Když zavřeli divadlo Na Fidlovačce, pracovní cesty rodičů se rozdělily. Matka odjela na turné do Itálie a otec s Jitkou odjel do Poděbrad, kde dostal angažmá jako dirigent. Bydleli spolu v malém pokoji.
Pro dospívající dívku nebylo snadné vyrůstat jen s jedním rodičem. „Byla jsem divoká a táta si se mnou nevěděl rady. Kolem mne byli jen muži a otce zajímala hlavně muzika. Vrhla jsem se nezralá a žensky nepoučená do života. S plnou vervou a jako pravý bohém. Milostné eskapády jsem brala lehkou nohou,“ cituje zpěvačku Český rozhlas. První opravdu vážný vztah měla až ve 21 letech, ale jak sama říká, osudová láska to nebyla. A přišli další nápadníci.
Osudová láska nebyla volná
Její cestu na vrchol odstartovalo vítězství v celostátní soutěži Talent v roce 1967. Od té doby její popularita rostla. Spolupracovala s celou řadou vynikajících hudebníků, skladatelů a textařů, kteří jí psali skladby přímo na tělo. I proto spousta hitů byla pro její posluchače naprosto uvěřitelná. Byla sólistkou Karla Gotta (†80), spolupracovala s Orchestrem Ladislava Štaidla i s Orchestrem Gustava Broma.
Vyjma zpěvu vynikala i krásou. Ale zatímco v kariéře se jí nebývale dařilo, v soukromí to bylo o něco horší. Nikdy se nevdala. Osudovou lásku, která ale byla tak trochu jednostranná, prožila v pětadvaceti a trvala dlouhých jedenáct let. „Jenže nebyl volný a já měla velké výčitky vůči jeho rodině. Naučila jsem se nic nechtít, byla jsem ta druhá a byla jsem jí ráda. Ale i vedle mne měl ještě jiné. Vlastně jsem se zraňovala,“ prozradila Českému rozhlasu.
Záporáci mají něco do sebe
Roky plynuly a krásná tmavovláska zůstala sama. Přiznává, že občas jí chybí chlapská ruka a láskyplné objetí, ale nijak si kvůli tomu nestýská. „Jsem takový svobodný pták. Narodila jsem se ve znamení Blíženců, jsem pořád v rozletu a nerada se přizpůsobuju,“ cituje zpěvačku Blesk. Problémem jsou možná i typy mužů, které preferuje. „Mně se líbili vždycky muži, kteří nebyli takzvaně hodní. To víte, tihle záporáci mají šmrnc,“ svěřila se.