Příběh studenta, jenž podstoupil vyšetření mozku, které odhalilo, že žádný mozek nemá, je jeden z nejúžasnějších a nejkontroverznějších případů v dějinách medicíny.
Tento případ, jenž se stal v roce 1980, vedl k zásadnímu zpochybnění toho, co většina lidí považuje za zcela zásadní orgán pro život a poznání – mozku. John Lorber, neurolog a vědec, který se zabýval výzkumem mozku a jeho funkcí, byl konfrontován s případem studenta trpícího migrénami. Při podrobnějším vyšetření bylo zjištěno, že tento student neměl žádný mozek, ale místo toho byla jeho hlava naplněna mozkomíšním mokem v důsledku onemocnění zvaného hydrocefalus.
Neuvěřitelné zjištění
Přestože byl tento případ neuvěřitelný, bylo ještě překvapivější, že student mohl naprosto normálně fungovat, přemýšlet a rozhodovat se. Mnohem překvapivější byl ovšem fakt, že měl IQ 126. To vedlo Johna Lorbera ke zpochybnění toho, zda je mozek skutečně nezbytný pro život a vnímání okolního světa, jak se všeobecně věří.
Zajímavý verdikt
Lorber se rozhodl provést studii a porovnat případ tohoto studenta s dalšími 600 případy hydrocefalu. Tímto způsobem bylo zjištěno, že 60 z těchto případů mělo méně než 5 % mozku a překvapivě 30 z nich mělo vysoké IQ. To vedlo k dalším otázkám ohledně toho, jaký vliv má množství mozku na naše intelektuální schopnosti. Student, který neměl žádný mozek, měl místo 4 cm až 5 cm šedé hmoty a zbytek mozku tvořila bílá hmota, jeho „mozek“ byl podle autorů studie tvořen „sítí buněk“.
Historický objev
Tento objev vedl k dalším teoriím, které naznačují, že mozková hmota studentovi nechyběla, ale byla spíše stlačena do malého dostupného prostoru. Bez ohledu na to, jaké byly přesné okolnosti tohoto případu, byl tento objev velmi důležitý pro pochopení toho, jak mozek funguje a jaké jsou jeho skutečné schopnosti. Lorberův výzkum hydrocefalu a objev studenta bez mozku stále fascinuje vědeckou komunitu. Říct tedy někomu, že nemá mozek, nabírá úplně nového rozměru. Jak se totiž zdá, ve skutečnosti na něm až tak nezáleží.