Žena se v dopise svěřuje se svým zničeným životem. Popisuje svůj komplikovaný vztah s manželem i svou zkušenost s domácím násilím.
Naše čtenářka paní Petra se dle svých slov nemá komu svěřit. Nejenže má strach, ale také se stydí. Proto se rozhodla alespoň trošku ulevit svému psychickému stavu, a tak do redakce poslala dopis, v němž popisuje svůj život. Její příběh vás chytne za srdce. Určitě by se v jejím okolí našli lidé, kteří by jí poskytli pomoc, ale pokud se někomu nesvěří, není možné, aby zase žila normální a spokojený život.
Byla to láska na první pohled
Svého budoucího manžel Radima paní Petra potkala již na střední škole. Podle ní to byl ten nejhezčí kluk, kterého do té doby měla možnost potkat. Sice studoval úplně jiný obor než ona, ale často se vídali na obědě v jídelně a na zastávce. Jelikož jí chlapec sympatie opětoval, neodolali pokušení a začali se tajně stýkat. Petra od té chvíle chodila domů s širokým úsměvem, ale ve škole se rapidně zhoršila. To začalo být podezřelé jejím rodičům, a když na ni uhodili, co se vlastně děje, přiznala se jim se svým novým vztahem.
Když se Petřini rodiče s jejím přítelem setkali, hned od prvního okamžiku věděli, že Radim není pro jejich dceru ten pravý. Ona si to však nenechala vymluvit, protože byla velice zamilovaná. Růžové brýle, které na začátku vztahu měla, jí nedovolily vidět na něm jakoukoli špatnost. Jakmile rodiče pochopili, že k rozchodu nedojde, nastínil otec dceřině příteli jasná pravidla. Přísným hlasem řekl: „Zachovej se jako gentleman a požádej moji dceru o ruku.“ Radim byl zaskočený, ale nic nenamítal. Přestože nevypadal úplně šťastně, Petra byla v sedmém nebi.
Šťastná a spokojená rodina
Mohla stanout před oltářem s princem svých snů, a tak se také stalo. Tento mladičký pár se vzal již v osmnácti letech. Ani jeden z nich předtím neměl jiného partnera, ani jakoukoli milostnou zkušenost. Petra si byla jistá, že jsou si souzeni. Po svatbě si již začala představovat jejich úžasnou společnou budoucnost. Chtěla být neustále po boku svého manžela, v dobrém i zlém, jak mu slíbila před bohem.
Od té doby uplynulo už více než dvacet let. Po střední škole začali oba pracovat, Petra jako zdravotní sestřička, Radim přijal místo ve firmě vyrábějící motory. Život rychle ubíhal, oba se měli moc rádi, a tak nebylo divu, že žena otěhotněla. Narodila se jim krásná dcera, jíž se po třech letech narodila ještě sestřička. Žili šťastně, i když se občas objevily nějaké neshody, které ale dokázali vždy společně vyřešit.
Manželova agrese se začala stupňovat
Postupem času se však jejich vztah začal zhoršovat. Radim se vracel domů stále později, navíc byl velmi náladový a nevrlý. Kvůli jeho pozdním příchodům měli málo času si povídat a trávit spolu volný čas, a tak se vytratila i jejich fyzická láska a vášeň. Když to Petře už jednou přerostlo přes hlavu, uhodila na něj: „Co se to děje? Proč se ke mně chováš tak odtažitě? Už mě to nebaví, takhle kolem sebe chodit, jako bychom se neznali.“
V tu chvíli Radim začal vztekle šílet. Nazval ji bachařkou a pijavicí. Agresivně kopl do stolu a svůj monolog zakončil tím, že mu žena vzala svobodu a zničila život. Poté odešel pryč. Petra byla v úplném šoku. Jenže pak se tyto výbuchy stávaly stále častější a po pár týdnech došlo i na první facku. Po té měla žena pod okem modřinu, takže si musela vzít z práce volno, aby to nikdo nepoznal. Tehdy se vymluvila na migrénu, jenže na tyto hrozné „migrény“ trpěla stále víc a víc, až to začalo být kolegům podezřelé. Nikdy se jim však s domácím násilím nesvěřila.
Opravdu si za to může sama?
Po dlouhém přemýšlení o svém životě dospěla paní Petra k tomu, že je to vlastně pravda. Že svému muži opravdu zničila život a vzala mu svobodu. „Můj manžel není zvíře. Nepije, nekouří a na naše děti by nikdy nevztáhl ruku,“ napsala v dopise. Poté se svěřila s tím, že manžel se svými záchvaty vzteku vždy čeká, až holčičky usnou, a svou zuřivost směřuje pouze na ni. To ji utvrzuje v tom, že ona je opravdu zkázou jeho života.
„Já si to asi vážně zasloužím, proto to vše toleruji,“ pokračuje v psaní tato čtenářka. Kvůli tomu se ani nikomu nechce svěřit, protože podle ní je to manželova odplata za zpackaný život. Před okolím dělá, jako by se nic špatného nedělo. Snaží se, aby na venek jejich rodina působila dokonale a šťastně. Jak dlouho jí to vydrží, to je již otázka na paní Petru. Snad brzy dojde k odhalení celé jejich situace, a jí se tak velmi uleví.