Zemřel Pavel Zajáček, dirigent pořadu, který v 90. letech pravidelně spojoval rodiny u televize

Kdo na Slovensku v devadesátých letech zapnul v neděli televizi, dost možná narazil na jeho ruce. Pavel Zajáček stál před kamerou jako dirigent orchestru pořadu, který se na několik let stal jedním z nejsledovanějších zábavních formátů slovenské veřejnoprávní televize. Nebyl ale jen „tváří z Repete“. Za sebou měl přes pět dekád práce v rozhlase, vlastní orchestr, stovky aranžmá a více než 460 evidovaných děl v databázi Slovenského ochranného zväzu autorského. Úmrtí potvrdila STVR i SOZA; příčina smrti zveřejněna nebyla.

Co bylo Repete a proč na něj lidé vzpomínají

Repete odstartovalo v roce 1993, krátce po vzniku samostatného Slovenska. Šlo o televizní hitparádu evergreenů, každý měsíc se vybíralo pět písní, tři nejúspěšnější se vracely do dalšího kola. Základem zvuku byl velký orchestr doplněný vokální skupinou Trend. Formát stavěl na slovenských šlágrech, vracel do popředí starší interprety a zároveň dával prostor mladším zpěvákům. Natáčelo se i formou veřejných nahrávek po regionech, což z pořadu dělalo událost i mimo Bratislavu.

Čísla to potvrzují. Dobový výzkum sledovanosti uvádí, že Repete v nejsilnějším období dosahovalo přes 30% podíl, a odborná literatura ho řadí do trojice nejsledovanějších zábavných pořadů STV druhé poloviny devadesátých let. Pro generaci, která tehdy vyrůstala, to byl rituál, nedělní večer, rodina u obrazovky, známé melodie v orchestrálním hávu.

Muž za taktovkou a za partiturou

Zajáčkova role v Repete nebyla jen vizuální. Podle profilových materiálů pro pořad aranžoval většinu skladeb a dirigoval doprovodný orchestr. To znamenalo přepisovat desítky evergreenů pro velké obsazení tak, aby zněly svěže, ale pořád důvěrně. Právě tahle schopnost, udržet rovnováhu mezi nostalgií a profesionálním zvukem, definovala jeho přínos.

Hudba ale pro něj nezačala ani neskončila televizí. Narodil se v roce 1951 v Plaveckom Štvrtku, hrál na trombon, klavír, kytaru, bicí i harmoniku. V sedmdesátých letech spoluzaložil skupinu Za-ja-ce, jejíž rodinné kořeny sahaly až k souboru Combo K z roku 1964. Vedl ji do roku 1984. Paralelně působil v Tanečním orchestru Československého rozhlasu v Bratislavě a později převzal vedení Big Bandu Radio Bratislava.

Od rozhlasového big bandu k vlastnímu orchestru

Big Band Radio Bratislava byl institucionální rozhlasový soubor, swing, jazzrock, evergreeny v nových aranžích. Po roce 1990 se více orientoval na koncertní činnost, ale 15. listopadu 1993 zanikl. Na Slovensku tím skončila éra profesionálního institucionálního big bandu. Pro srovnání: v Česku dodnes funguje Rozhlasový Big Band Gustava Broma jako rezidenční těleso Českého rozhlasu. Na Slovensku takový ekvivalent chybí.

Zajáček na zánik BBRB reagoval po svém. V roce 1994 založil Orchester Pavla Zajáčka, autorsky a organizačně vlastní platformu, s níž natočil desítky alb pro Slovenský rozhlas i televizi a koncertoval i v zahraničí. Příležitostně obnovoval i sestavu bývalého big bandu pod svým vedením. Prakticky tak držel kontinuitu slovenské orchestrální popové tradice, kterou instituce opustily.

Aktivní do posledních let

Zajáček rozhodně nebyl zapomenutou postavou z minulého století. Členem SOZA byl od roku 1978 a organizace uvádí, že se na její činnosti podílel „do poslední chvíle“. Ještě v únoru 2025 vyšla na streamovacích platformách skladba „Modlitba za domovinu“ s jeho orchestrem. V červnu 2021 byl hostem rozhlasového pořadu „Túto hudbu mám rád“, kde shrnoval svou kariéru, záznam je stále dostupný v archivu STVR.

Repete vzniklo až po rozpadu Československa, takže nešlo o společný federální fenomén. Zajáčkovo jméno rezonuje primárně na Slovensku. Přesah do Česka byl spíš nepřímý, přes společný hudební kánon, hostující interprety a pozdější retro distribuci nahrávek.

Poslední rozloučení s Pavlem Zajáčkem se koná v pondělí 26. května 2026 v 16:15 v bratislavském krematoriu. Odchází člověk, který pro statisíce diváků ztělesňoval zvuk, jenž si spojují s nedělními večery devadesátých let, a který ten zvuk sám vytvářel, notu po notě.