V autobuse si všimla smutného seniora, který držel krásnou kytici. Když se ho zeptala, co mu stalo, rozplakala se

Na stará kolena život nemusí být žádný med. Přesvědčila se o tom čtenářka, která se cestou do práce seznámila se starším mužem. Vyprávěl jí svůj příběh.

Plačící senior i Zdroj fotografie: Depositphotos
                   

Délka života se celosvětově neustále prodlužuje, což je pozitivní jev. Otázkou ale je, jaká je jeho kvalita. Spousta seniorů, kteří zůstávají soběstační, nemá na růžích ustláno. Nejenže si kvůli malému důchodu nemohou vyskakovat, trápí je ale i samota. Zejména pokud přišli o svého dlouholetého partnera. Vyrovnat se se složitou situací pro ně není vůbec snadné.

Senior držel krásnou kytici

To je i případ starého pána, kterého poznala při cestě do práce čtenářka Kateřina. Jako každý den nastoupila do autobusové linky číslo 7. Stoupla si dozadu, přidržela se tyče a rozhlédla se po voze. Její pozornost okamžitě upoutal jeden z cestujících. Starý muž se svěšenou hlavou sklesle seděl na sedadle a v ruce držel krásnou kytici růží.

Vypadal velmi smutně. Sedačka vedle něj byla volná, tak si k němu Kateřina přisedla a dala se s ním do řeči. „Bylo dojemné vidět tak starého muže s květinami v ruce. Všimla jsem si, že má slzy v očích, a napadlo mě, že se opatrně zeptám, zda je v pořádku a nepotřebuje pomoci,“ napsala čtenářka. Senior se ale rozplakal.

Měli jsme jít spolu na onen svět

Sotva slyšitelně na otázky Kateřiny odpovídal. Řekl jí, že jede na hřbitov. Před dvěma měsíci mu zemřela žena. Jejich manželství trvalo téměř šedesát let. Teď jedu na její hrob, abych ji potěšil květinou. Slíbila mi, že spolu prožijeme život a půjdeme spolu na onen svět. Ale nečekala na mě,“ vyprávěl osamělý stařík.

Kytice růží na hrobě iZdroj fotografie: Depositphotos

Kateřinu to dojalo, ale snažila se ho povzbudit. Jenže neúspěšně. „Nemám už žádnou radost na tomhle světě, nic není jako dřív,“ pokračoval senior. Zůstal totiž úplně sám. O dceru, kterou se ženou měli, přišli před 12 lety. Zemřela při automobilové nehodě. V tu chvíli začaly stékat slzy i po tváři Kateřiny. „Téměř jsem cítila jeho bolest,“ píše v dopise.

Pozorovala ho, jak jde na hřbitov

Když senior vystupoval z autobusu, poděkoval jí za zájem. Dlouho se za ním z okénka koukala, jak se pomalu s kyticí šourá po chodníku směrem ke hřbitovu. Zvláštní setkání v ní zanechalo velmi skličující pocit. Uvědomila si, jak moc dokáže být stáří smutné a kruté. Když odpoledne dorazila z práce domů, objala manžela i děti. Věděla, že si musí vážit každé minuty, kdy je s rodinou.

Jak byste opuštěnému seniorovi pomohli?

Diskuze Vstoupit do diskuze
67 lidí právě čte
Zobrazit další články