Bývalá zdravotní sestra si adoptuje děti, jež se narodily nevyléčitelně nemocné a byly kvůli tomu odloženy do dětského domova. Stará se o ně do poslední chvíle.
Možná ve svém okolí máte ženy, které prochází těhotenstvím a mají velký strach o své miminko. V takové situaci se nachází i mnoho dalších budoucích maminek, ale ne každá má to štěstí, že se jí narodí zdravé dítě. V některých případech dochází k tomu, že se dítě narodí s nějakým handicapem nebo nemocí a nezbývá mu již moc času. Najdou se i takoví rodiče, kteří se nemocného dítěte vzdají, svěří ho do péče zdravotníků a opustí ho. Takovým dětem se rozhodla pomáhat bývalá zdravotní sestra a je s nimi až do jejich poslední chvíle.
Žena, která se ráda stará o druhé
Cori Salchertová je bývalou zdravotní sestrou a i v důchodu se ráda stará o druhé. Všem ostatním chce v současnosti dokázat, že i děti, kterým nezbývá moc času, mají nárok na to, aby zažily alespoň nějaké hezké chvilky mimo zdravotnické prostředí. Ona sama má 8 biologických potomků a neustále adoptuje děti s nevyléčitelnými chorobami, aby jim poskytla lásku a péči, kterou ještě nezažily.
Odsuzuje matky, které opustí své děti
Cori je přesvědčena, že rodiče, kteří opustí své nově narozené, ale nemocné dítě, pouze nechtějí být svědky jeho smrti a toto jednání jí připadá zbabělé. K zachraňování nemocných dětí ji dohnaly její pochybnosti o Bohu. Měla totiž mladší sestru Amie, jež ještě jako miminko onemocněla nevyléčitelnou nemocí (spinální meningitida). Rodiče ji umístili do dětského domova a vzdali se jí. Jednoho dne se však dostala ven přes neuzamčené dveře a utopila se v rybníku.
Cori tuto tragédii nemohla dlouhou dobu zpracovat a byla naštvaná na Boha, že nechal její sestru zemřít. Když v dospělosti pracovala jako zdravotní sestra na novorozeneckém oddělení, zažila mnoho smutných příběhů, kdy matky odcházely z porodnic bez dětí, jelikož jim zemřely při porodu nebo se narodily s nevyléčitelným onemocněním a jejich matky je odložily. Kvůli tomu se začala zajímat o to, jak by mohla takto malým dětem pomoci, protože věděla, že ony za jejich onemocnění nemohou, a chtěla jim poskytnout lepší osud.
Cori se snažila pomoci
Cori se rozhodla, že bude pomáhat, a založila v Sheboyganu neziskovou organizaci známou jako Hope After Loss Organization. Chtěla tím podpořit všechny rodiče, kteří prochází ztrátou dítěte, a ukázat jim, že se o nemocného potomka mohou postarat do posledních chvil. Po několika letech Cori onemocněla a byla upoutána na lůžko, ale její stav se brzy zlepšil. Znovu se ptala Boha, proč jí to dělá, když celou dobu pomáhala.
Po nějaké době jí zazvonil telefon a když ho zvedla, byla požádána, zda by se mohla postarat o dítě, kterému byly pouhé 2 týdny. Neslyšelo ani nevidělo a bylo opuštěno rodiči. Zároveň jí bylo sděleno, že dítěti už nezbývá moc času, ale Cori nabídku přijala. Dítě se jmenovalo Emmalynn a zemřela v 7 týdnech. Po ztrátě tohoto dítěte truchlila celá rodina Cori, ale chtěli i přes to nadále pomáhat.
Další adoptované dítě
Když uplynuly 2 roky, Cori se rozhodla pro adopci dalšího nemocného dítěte. Tentokrát se jednalo o Charlieho, který měl poškození mozku a nezbývalo mu už moc času. Charlie by zemřel ve věku 2 let, ale díky přístrojům a péči Cori žil mnohem déle. Cori však přiznala, že tato zkušenost byla hodně bolestivá, protože Charlie velmi často prodělával záchvaty a Cori ho musela několikrát oživovat. I přes to, že Cori zažívá úmrtí dětí, je stále hrdá na to, že jim může alespoň nějak pomáhat a zpříjemnit jim jejich poslední chvilky.
Jakým způsobem by měli lidé pomáhat dětem, které se narodí s postižením?