Ukradená tisícovka se nevrátí. Schillerová seniorům řekla, proč peníze z roku 2023 už nikdy neuvidí

Tisícovka měsíčně, o kterou důchodci přišli před třemi lety, zůstane tam, kde je, v rozpočtu státu. Schillerová to řekla ve facebookovém pořadu Schillerka & Juchelka, kde na přímý divácký dotaz odpověděla, že jde o „nevratný krok“ a že jediná šance byla uspět u Ústavního soudu. „To se bohužel nestalo,“ dodala. V jiném vyjádření ke stejnému tématu použila formulaci, že se v této věci „zavřela voda“. Pikantní na celé situaci je, kdo tu vodu zavírá. Právě ANO a SPD tři roky budovaly opoziční rétoriku na tom, že Fialova vláda seniory okradla. Teď sedí ve vládě, a krádež odmítají napravit.

Co je „ukradená tisícovka“

Označení vzniklo jako politická zkratka pro rozdíl mezi původně očekávanou mimořádnou valorizací důchodů v červnu 2023 a tím, co stát skutečně vyplatil. Průměrný starobní důchod měl podle původních parametrů vzrůst přibližně o 1 770 Kč měsíčně. Vláda Petra Fialy ale v únoru 2023 prosadila zákon č. 71/2023 Sb., který parametry změnil. Výsledné zvýšení činilo zhruba 760 Kč. Rozdíl: asi 1 010 Kč měsíčně u průměrného starobního důchodu.

Důležitý detail, který se v debatě často ztrácí: snížení se netýkalo jen starobních penzí. Dopadlo plošně na všechny vyplácené důchody, invalidní i pozůstalostní. Podle statistické ročenky ČSSZ evidoval stát ke konci roku 2023 celkem 2 845 583 důchodců a přes 3,5 milionu vyplácených důchodů. Přímý rozpočtový rozdíl v roce 2023 představoval zhruba 19 miliard korun.

Proč peníze nevrátí ti, kteří slibovali, že je vrátí

V březnu 2023 Schillerová ve Sněmovně označovala snížení valorizace za „hrubě asociální“ a „protiústavní“. SPD mluvila o tom, že vláda „okrade důchodce hned dvakrát“. Obě strany podaly návrh k Ústavnímu soudu. Ten 24. ledna 2024 návrh zamítl.

Klíčový argument soudu: zákon změnil parametry valorizace ještě předtím, než důchodcům vznikl konkrétní nárok na vyšší částku. Nešlo tedy o zásah do již vzniklého subjektivního veřejného práva. Soud připustil narušení legitimního očekávání seniorů, ale vyhodnotil veřejný zájem na stabilizaci rozpočtu jako silnější.

Po tomto verdiktu se prostor dramaticky zúžil. Vrátit peníze by šlo jedině novou kompenzační legislativou, zvláštním zákonem, který by přikázal doplatit rozdíl. Jenže právě to současná vláda ANO, SPD a Motoristů odmítá. Z opozičního rámce „křivda seniorům“ přešla do vládního rámce „uzavřená věc plus rozpočtová odpovědnost“. Obrat je tichý, ale zásadní.

Kolik senioři skutečně ztratili

Ztráta nekončí jedním rokem. Nižší základ z června 2023 se promítá do všech dalších valorizací, každé další zvýšení se počítá z menší částky. Po řádných valorizacích v letech 2025 (+0,6 % procentní výměry) a 2026 (+2,6 %) vychází dnešní měsíční rozdíl u průměrného starobního důchodu přibližně na 1 050 Kč.

Kumulovaná ztráta od června 2023 do června 2026 tak u průměrného starobního důchodu dosahuje zhruba 38 tisíc korun. A roste dál každý měsíc.

Co vláda chystá místo doplatku

Kompenzaci za rok 2023 ne, ale změny valorizačního vzorce ano. MPSV připravuje novelu s účinností od ledna 2027, která má vrátit do výpočtu polovinu růstu reálných mezd místo dosavadní třetiny. K tomu přidává věkový příplatek 500 Kč měsíčně od 80 let s navýšením po pětiletých intervalech a znovuzvýhodnění pracujících důchodců.

Háček: samotné ministerstvo přiznává, že kvůli předchozím propadům reálných mezd se silnější mzdová složka nemusí v praxi výrazněji projevit dříve než při valorizaci pro rok 2029. Průměrný starobní důchod v roce 2026 činí 21 839 Kč. Bez snížení z roku 2023 by byl zhruba o tisícovku vyšší.

Má ještě někdo šanci něco změnit

Právně je cesta prakticky uzavřená. Individuální žaloba může uspět jen v případě, že ČSSZ konkrétnímu příjemci chybně spočítala důchod podle platného zákona, ne jako nástroj k prolomení nálezu Ústavního soudu. Politicky by změnu mohl přinést jedině nový kompenzační zákon, ale žádná strana v současné koalici ho nenavrhuje a opozice nemá hlasy.

Tři roky stará tisícovka se tak stala tím, čím v české politice bývá většina předvolebních slibů: argumentem, který fungoval v opozici, a břemenem, které se ve vládě tiše odkládá.