Žena vyjekla hrůzou, když před plotem našla bezdomovce. Nechala ho u sebe přespat a dnes jsou z nich manželé

Bezdomovci jsou ve většině případů zcela neškodní lidé. Někteří z nich mohou být nebezpeční, ale je mezi nimi mnoho lidí, kteří si podobný život určitě sami nevybrali. Bez střechy nad hlavou se octli nešťastnou náhodou a rádi by se co nejdříve vrátili zpět na vlastní nohy. Bohužel okolí je k nim mnohdy netečné, protože bezdomovce máme zafixované jako odpad společnosti.

Žena byla obezřetná

„Oblékla jsem se a vyšla jsem před dům, abych vybrala poštovní schránku,“ začala svůj příběh padesátiletá Jana. Když otevřela branku, vyjekla. Kousek od ní se za plotem choulil muž, který by celý špinavý. Očividně šlo o bezdomovce. „On vyjekl také, to mě překvapilo,“ pokračuje ve vyprávění Jana. Podle jejích slov se začal ihned omlouvat za to, že ji takto vylekal. Ačkoli z lidí bez domova měla vždy strach, muže ji bylo líto. Vždyť teploměr ten den ukazoval sotva minus 10 stupňů. Paní Jana vybrala poštovní schránku a vrátila se do svého domu.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Uvařila si teplý čaj a sedla si ke krbu ve svém obývacím pokoji. Stále však nemohla dostat z hlavy toho muže. „Bylo na něm něco zvláštního,“ řekla a dodala, že nevypadal jako většina bezdomovců. Nebyl prý cítit alkoholem, a navíc byl velmi zdvořilý. Janu mrzelo, že by měl trávit takovou mrazivou noc venku. Měla strach, ale také cítila potřebu ho minimálně ještě jednou vidět a ujistit se, že je v pořádku. Bezmyšlenkovitě se tedy znovu oblékla a vyšla před dům.

Byla k němu vřelá

„Pozvala jsem ho k sobě domů,“ přiznala s tím, že měla strach, aby ji muž neokradl nebo ji dokonce neublížil. Uvařila mu kávu a nabídla večeři. Muž dlouhou dobu mlčel. Pak se osmělil a představil se jako Josef. Když dojedl, zvedl se a děkoval za jídlo i pití. Jana však nechtěla, aby spal v mrazu. „Nabídla jsem mu matraci v pokoji pro hosty,“ přiznala. Dodala, že se s ním dohodla, že ho na noc v pokoji zamkne, aby mohla klidně spát. Ráno mu udělala snídani. Jelikož venku sněžilo, nabídl se, že na oplátku odklidí sníh.

iZdroj fotografie: Freepik

Zdržel se dlouho, a tak ho Jana pozvala na oběd. Tehdy se Josef uvolnil a začal ji vyprávět svůj příběh. „Přišel jsem o práci a následně mě vyhodili z nájmu,“ vysvětlil, jak se dostal na ulici. Josef bohužel neměl příbuzné, ke kterým by mohl jít. Proto se toulal venku. Jana pochopila, proč je tak zdvořilý a hodný. Nakonec pro něj u známého sehnala práci, aby se opět mohl vrátit do normálního života. A jelikož si spolu velmi rozuměli, začali se scházet častěji a později se dáli dohromady. „Lepšího muže jsem si nemohla přát,“ přiznala nakonec Jana.

Jak byste zareagovali na bezdomovce u vašich dveří?

Zdroj: Se souhlasem čtenářky Jany