Zimní příběh o kočce a andělovi, který vás dojme

„Můžeš někoho zachránit před nemocí?“ zeptala se kočka, teď už napjatě, a zvedla hlavu. „Záleží na tom, jaká je to nemoc. Ale můžu toho udělat dost, jsem anděl strážný,“ odpověděl anděl. Kočka se napřímila a vykřikla: „Tak proč tu tedy sedíme? Pojď za mnou!“ Seběhla z větve rychle dolů a anděl ji následoval. Vedla ho do malého domku se zahradou.

iZdroj obrázku: Pixabay

Stařenka byla bledá a hubená

Uvnitř ležela na posteli stařenka. Byla tak hubená, že se mezi bílými polštáři téměř ztrácela. Oči měla zavřené a spala. Ležela nehybně, jen hrudník se jí chvěl a vycházelo z něj tiché sípání. Anděl přišel až těsně k ní. Sklonil se, přikryl ji křídly a něco zašeptal. Kočka mezitím naučenými pohyby doběhla k misce plné mléka a s rozkoší se napila. Když anděl konečně vstal, stařenčin dech byl mnohem hlubší a pravidelnější. Do její bledé, hubené tváře se začala pomalu vracet barva.

iZdroj fotografie: PxHere

„Necháme ji teď spát,“ řekl anděl. „Je velmi slabá.“ Kočka se neubránila dojetí. „Můžu s tebou chvíli zůstat, než bude Mařenčina babička v pořádku,“ nabídl se anděl. Kočka se udiveně zeptala, jak ví, kdo stařenka je. „Jsem anděl,“ vysvětlil její společník. Chvíli bylo ticho. Pak se kočka hluboce zadívala na anděla a řekla: „Ptal ses mě, proč jsem vylezla tak vysoko na strom. Myslím, že proto, že jsem tam na tebe čekala.“