Někteří lidé věří, že zvířata jsou schopná cítit a vnímat i to, co je lidem skryto. Existuje také spousta dojemných a vřelých příběhů a pohádek, které tyto schopnosti zvířat mají jako hlavní téma.
Tento příběh se odehrává v jedné vesnici uprostřed zimy. Na větvi vzrostlého stromu seděla kočka a podřimovala. Přisedl si k ní anděl a pozdravil ji, přičemž ze stromu setřásl trochu sněhu. Kočka otevřela jedno zelené očko, líně si anděla prohlédla, rovněž mu pokynula na pozdrav a vrátila se zpět ke svému blaženému rozjímání.
Neobyčejné setkání
Anděl zakmital bosýma nohama a podíval se dolů pod sebe. Pod nimi byla velká zasněžená louka, vzduchem se nesly veselé výkřiky a pár sněhových koulí, které po sobě děti v zimních radovánkách házely. O kousek dál se procházeli lidé a užívali si krásného počasí. „Vylezla jsi do pěkné výšky,“ konstatoval anděl zkoumajíce vzdálenost na zem.
„Sem nedolétnou ani Adamovy sněhové koule,“ vysvětlila bez jakéhokoliv vzrušení kočka. Anděl chápavě přikývl a chvíli jen tak naslouchal dětskému dovádění. Ticho přerušila kočka: „Přišel jsi pro moji starou paní?“ Ačkoliv se velmi snažila znít lhostejně, anděl v jejím tónu hlasu postřehl náznak strachu, nejistoty a lítosti.
Pomoc od strážného anděla
„Ne, nepřišel jsem pro nikoho,“ uklidnil ji anděl. „Aha,“ řekla kočka. „Stařenka mi neustále vykládá, jak si pro něj už brzo přijde anděl. Ale když to nebudeš ty, může přijít další.“ Chvíli jen tak poslouchali, než ticho opět přerušila kočka. Zeptala se, proč tu tedy anděl vlastně je. Ten odvětil, že si jen potřeboval na chvíli odpočinout. Zachránil ve městě malé dítě, které se propadlo skrz led do rybníka. Byla to velká dřina a teď je na cestě domů.
„Můžeš někoho zachránit před nemocí?“ zeptala se kočka, teď už napjatě, a zvedla hlavu. „Záleží na tom, jaká je to nemoc. Ale můžu toho udělat dost, jsem anděl strážný,“ odpověděl anděl. Kočka se napřímila a vykřikla: „Tak proč tu tedy sedíme? Pojď za mnou!“ Seběhla z větve rychle dolů a anděl ji následoval. Vedla ho do malého domku se zahradou.
Stařenka byla bledá a hubená
Uvnitř ležela na posteli stařenka. Byla tak hubená, že se mezi bílými polštáři téměř ztrácela. Oči měla zavřené a spala. Ležela nehybně, jen hrudník se jí chvěl a vycházelo z něj tiché sípání. Anděl přišel až těsně k ní. Sklonil se, přikryl ji křídly a něco zašeptal. Kočka mezitím naučenými pohyby doběhla k misce plné mléka a s rozkoší se napila. Když anděl konečně vstal, stařenčin dech byl mnohem hlubší a pravidelnější. Do její bledé, hubené tváře se začala pomalu vracet barva.
„Necháme ji teď spát,“ řekl anděl. „Je velmi slabá.“ Kočka se neubránila dojetí. „Můžu s tebou chvíli zůstat, než bude Mařenčina babička v pořádku,“ nabídl se anděl. Kočka se udiveně zeptala, jak ví, kdo stařenka je. „Jsem anděl,“ vysvětlil její společník. Chvíli bylo ticho. Pak se kočka hluboce zadívala na anděla a řekla: „Ptal ses mě, proč jsem vylezla tak vysoko na strom. Myslím, že proto, že jsem tam na tebe čekala.“
Lifestyle
|
PŘEČTENÍ: 11235
