Starý muž seděl u rakve své manželky několik hodin. Slova, která jí věnoval, dojala každého k slzám

Se souhlasem rodiny Moorových byla zveřejněna fotografie z rodinného pohřbu. Tu pořídila fotografka April Shepperd a doplnila ji výmluvným komentářem: „Dnes jsem byla svědkem příběhu lásky.” Starý muž sedí u rakve své ženy. Jednou rukou se opírá o hůl a jeho tvář prozrazuje hluboký smutek a únavu. On si však poslední chvíle se svojí milovanou ženou nenechá nikým vzít. Bude tu sedět, dokud to jen půjde.

Přišel s předstihem, aby se v klidu rozloučil

Velmi osobní fotografie byla zveřejněna s povolením rodiny. Všichni se domnívají, že tento výjev vypovídá o mnohém, čím si jako lidské bytosti musíme procházet. O velké lásce, ale také o ztrátě, osamělosti a síle, kterou každý v sobě musí najít, aby mohl jít dál. Těžko říct, co se honilo hlavou muži, jenž se právě loučí se ženou, která jej životem provázela více než 60 let. Romantická láska dávno přerostla v pevné přátelské pouto podpory.

Na pohřeb své ženy se dostavil s velkým předstihem. Chtěl se s ní rozloučit sám, beze svědků. Přistoupil k její rakvi a zašeptal: „Vím, že mě nemůžeš slyšet, ale naposledy ti chci říct, že tě miluji.” Pak si přitáhl k rakvi židli, aby ulevil svým starým kloubům, a sedl si na ni. Tiše k ženě promlouval, hladil ji po tvářích a držel ji za ruku. Zdálo se, že mu vůbec nevadilo, že její tělo je studené, ztuhlé a že už ho nejspíš neslyší.

Co asi bude dělat zítra?

Celé dojemné scéně přihlížela právě fotografka, která měla zachytit nadcházející obřad. Jako nestrannému pozorovateli se jí skoro zdálo, jako by tato scéna mohla být klidně zasazena do jejich obývacího pokoje, kdy staří manželé společně sledují televizi. Muž poklidně promlouvá ke své ženě a občas ji pohladí po ruce nebo po tváři. Utěšuje ji, ale vlastně utěšuje sám sebe.

„Co asi bude dělat zítra?” přemítala fotografka. Až se probudí a místo vedle něj v posteli bude prázdné. Všude budou věci jeho milované ženy, její vůně, věci, které nakoupila, seznam, který napsala. Jak se mu bude usínat bez ženy, jež vedle něj uléhala dlouhých 60 let? To není láska, kterou můžete podvést, zmačkat, zlehčovat nebo zahodit. Tváří v tvář smrti se stane nakonec tím nejcennějším, co jste v životě měli.

Už ale vcházejí smuteční hosté. Muž se zvedá. Jejich děti přichází k rakvi matky a starý muž poznamená: „Sluší jí to, že?” Všichni souhlasně pokyvují hlavou a pláčou. Je na čase se skutečně naposledy rozloučit a pak si jít po tolika hodinách odpočinout. Tato dojemná fotografie bude navždy sloužit jako připomínka pomíjivosti života, která vybízí k tomu, abychom si vážili času stráveného s našimi blízkými.