Holčičku s Downovým syndromem odmítlo 20 pěstounů. Po dlouhém boji s úřady se na ni nakonec usmálo štěstí

Matka se jí zřekla hned v porodnici. Holčička s Downovým syndromem se tak ocitla na seznamu dětí k adopci. Nikdo ji však nechtěl. Pak se objevil muž s velkým srdcem.

holčička i Zdroj fotografie: Freepik
                   

Tento příběh boří řadu mýtů. Svobodný homosexuální muž adoptuje postiženou holčičku, kterou odmítlo více, než 20 rodin. Sám věří tomu, že se jejich cesty měly zkřížit, a roztomilá Alba se měla stát právě jeho dcerou. To, že trpí Downovým syndromem, bylo pro jiné překážkou, on to uvítal. Dnes holčička vyrůstá ve šťastné rodině, ale začátek jejího života jednoduchý nebyl.

Postiženou holčičku se adoptovat nebál

Malou Albu odmítla její maminka ještě v porodnici, hned jak se ukázalo, že je postižená. Úřady ji tak zařadily na seznam dětí, které mohou být dány k adopci a začaly kontaktovat zájemce. Zatímco zdravé dítě by se na seznamu nejspíš ani neohřálo, Alba čekala dlouho. Přibližně dvacet párů ji odmítlo právě kvůli jejímu postižení. Pak přišla řada na Luca Trapanese z italské Neapole.

Ten měl žádost o adopci podanou již nějakou dobu. Rozhodl se pro adopci s jeho tehdejším partnerem. S tím se však mezitím rozešel, ale jeho touha stát se otcem se nijak nezměnila. Když jej úřady kontaktovaly a nabídly mu do pěstounské péče pár měsíců starou holčičku, neváhal ani chvíli. Že trpí Downovým syndromem mu nevadilo ani trochu.

otec s dcerou iZdroj fotografie: Freepik

Nejprve dostal Albu do pěstounské péče, a když jí byl jeden rok, proběhla oficiální adopce. Luca se tak stal z posvěcení úřadů otcem a nikdy svého rozhodnutí nelitoval. Už od 14 let totiž pracoval jako dobrovolník v mnoha sociálních zařízeních. Dobře věděl, co skutečně znamená starost o člověka nebo dítě, který má nějaké fyzické nebo mentální omezení.

Podle něj je problém v přístupu společnosti

Často přemýšlel, proč tolik lidí malou Albu odmítlo: „Jsou to páry, které léta zkoušely umělé oplodnění a neuspěly. Musely se tedy zaměřit na adopci. A to je dlouhá cesta plná testů, psychologů, posudků a čekání. Pak vám najednou zavolají a řeknou, že je tu novorozenec. Což je to, co všichni chtějí. Ale je mu 30 dní a má Downův syndrom. Vnímám jejich „ne“ spíše jako „ne“ od celé společnosti,“ řekl Luca a na jejich obhajobu pokračuje.

„Pár, který má postižené dítě, je vnímán jako „ztroskotanec“, nešťastný pár, který musí čelit spoustě byrokratickým problémům. Chybí psychologický doprovod. Když se narodí postižené dítě, pár si ho vezme domů a zůstane sám. Tito lidé nejsou připraveni,“ vysvětluje Luca, proč by se měla zapojit celá společnost a rodiče postižených dětí by měli dostat větší podporu i psychologické vedení.

On péči o dítě se speciálními potřebami zvládá s přehledem. „Řeknu Albě, že není nemocné dítě, a že Downův syndrom není nemoc, ale je to způsob bytí,“ říká Luca, který se na adopci takového dítěte cítil plně připraven. Všechny své dojmy, cestu za adopcí i život s malou Albou popsal i v knize. Byl by rád, pokud by jeho příběh inspiroval a pomohl dalším lidem rozhodnout se pro přijetí špatně umístitelného dítěte.

Co říkáte na šťastný konec tohoto příběhu?

Diskuze Vstoupit do diskuze
142 lidí právě čte
Autor článku

Anna Sedláková

Zobrazit další články