Pes je považován za nejlepšího přítele člověka. Dvojice majitele a věrného pejska byla důkazem toho, jak silné pouto může někdy člověka a zvíře pojit.
Někteří lidé si se svým psem dokážou vytvořit opravdu nádherné pouto. Častokrát pak zvíře a člověk společně kráčejí svými životy jako nerozlučná dvojka. Jednou pak bohužel nastane den, kdy jeden z nich navždy odejde z tohoto světa. Druhý z nich pak zůstane opuštěný, smutný a plný vzpomínek na svého nejlepšího přítele. Velmi podobný příběh měl i tento muž se svým čtyřnohým mazlíčkem. Když bylo na čase, aby jeden z nich odešel, stalo se něco naprosto nepředvídatelného. Takový příběh může opravdu napsat jen sám život.
Muž byl veterán
Muž jménem Daniel dlouho sloužil u letectva. Když však jednoho dne svou službu opustil, tak se stal asistentem velitele hasičů. Během této doby si muž také pořídil psa, konkrétně labradorského retrívra. Daniel svého čtyřnohého kamaráda skvěle vycvičil, což nebylo nic nečekaného. Pes si ke svému majiteli našel velmi rychle cestu a stal se z něj jeho nejlepší přítel. Tato citová vazba fungovala na obě strany, a tak se z nich stala prakticky nerozlučná dvojka. Jakmile Daniel někam vyrazil, vždy mu dělal společnost jeho psí přítel.
Daniel vážně onemocněl
Jednoho dne byla Danielovi bohužel diagnostikována rakovina slinivky břišní. Začal tak okamžitě podstupovat léčbu, která bohužel neměla skoro žádné úspěchy. Byl proto hospitalizován v nemocnici, kde se o něj mohli doktoři a sestřičky permanentně starat. Na pokoji s ním samozřejmě byl také jeho věrný psí kamarád, který měl lehátko hned vedle svého pána. Pes byl velice hodný a nechtěl v nejhorších chvílích života svého nejbližšího člověka nechat samotného. I když muže navštěvovala rodina, tak pes s ním byl neustále.
Blížil se osudný den
Stav Daniela se v nemocnici nijak zvlášť nelepšil a bylo jen otázkou času, kdy přijde den, kterého se všichni obávali. V posledních dnech Danielova života nečekaně onemocněl také jeho pes. Bylo na něm vidět, že je to také něco velmi vážného. Mužova dcera pracovala jako sestra u jednoho z veterinářů a dle svých zkušeností usoudila, že pes na tom začíná být velmi špatně, stejně jako jeho majitel. V nejtěžším období svého života, kdy ztrácela svého otce, tak musela udělat ještě jedno velmi závažné rozhodnutí.
Zemřeli takřka současně
Dcera se nakonec rozhodla psa vzít na kliniku, kde pracovala. Zde usoudila, že pro psa bude nejlepší, když ho veterinář uspí, aby se dále netrápil. Byla si stoprocentně jistá, že pokud by svou nemoc pes nějakým zázrakem přežil, tak by ho později zabila ztráta jeho majitele. Mezitím, co byl pejsek uspáván, tak Daniel v nemocnici prožíval své poslední minuty života. Oba dva nakonec zemřeli asi hodinu a půl po sobě. Společně tedy prožili své životy a společně také tento svět opustili. I poslední věc na tomto světě tedy nakonec udělali spolu.