Otec opustil svého syna ve vlaku se slovy, že jde koupit mléko. Do konce života už ho nikdy nespatřil

Romanovo dětství nebylo šťastné. Vyrůstal v rodině, kde byly hádky rodičů na denním pořádku. Horší však bylo, že o něj nejevila zájem ani jeho matka a neprojevovala mu dost lásky. Často mu také vyhrožovala, že ho umístí do dětského domova, kde bude opuštěný a nešťastný. Romanův otec byl z celé situace zoufalý, ale nedokázal se matce aktivně postavit.

Osudná jízda vlakem

Jednoho dne se stalo, že matka malému Romanovi sbalila všechny věci a rozloučila se s ním. „Bude ti lépe s tatínkem,“ řekla a políbila svého syna na rozloučenou. Otec Romanovi řekl, že pojedou k babičce, a vypravil se se synem na nádraží. Když vlak zastavil na jedné zastávce, Romanův otec řekl, že půjde koupit mléko. Vlak se však rozjel a Romanův otec do něj už nenastoupil. Chlapec nechápal, co se stalo. Na konečné stanici byl odveden na policejní stanici.

Policisté kontaktovali velitele stanice, kde vystoupil jeho otec, ale dostalo se jim odpovědi, že dítě nikdo nehledal. Tak skončil Roman v dětském domově. Nejprve z něj měl hrůzu, protože od matky slyšel příběhy o tom, jak se k dětem v domově ošklivě chovají. Ačkoliv nic z toho se nedělo, Roman se cítil naprosto opuštěný a zrazený. Stále čekal na svého otce, kterého viděl naposledy na vlakové zastávce. Po čase pochopil, že otec si jej už nikdy nevyzvedne, a tak v domově zůstane jako ostatní děti, které tam už žijí.

Jeho azylem se stal dětský domov

Z Romana se stal tichý a nespolečenský hoch uzavřený sám do sebe. Po několika letech za ním přijela žena, kterou nikdy neviděl. Tvrdila, že je jeho babička. „Románku, tak jsem tě konečně našla,“ sdělila mu šťastná žena. Roman byl vůči ní nedůvěřivý. „Kde je můj otec? Opustil mě a nechal mě ve vlaku samotného,“ otočil se k ní a v očích měl slzy. „Ne, neopustil tě schválně. To je dlouhý příběh, a až povyrosteš, řeknu ti ho,“ slíbila mu babička. Roman jí byl svěřen do péče a vzala si ho k sobě domů. Konečně se mu po tolika letech dostalo lásky a péče, kterou očekával.

iZdroj fotografie: Pixabay

Babička však na svůj slib nezapomněla a po několika letech mu skutečně prozradila, co se tenkrát stalo. „Tvému otci ten vlak náhodou ujel. Ale situaci tenkrát nevyřešil dobře. Šel do hospody a tam se opil. Ztratil pojem o čase. Propil všechny peníze, co měl. Poté se s někým popral a skončil na policejní stanici. Stal se z něj alkoholik a dostal se i do vězení. Psychicky se úplně zhroutil z toho, že od něj tvoje matka odešla, on ji velmi miloval. A nedokázal se postarat ani o tebe.“

Opuštěnost, zoufalství, naděje

Roman o babiččiných slovech dost dlouho přemýšlel. Nakonec došel k závěru, že otec ho opustil stejně jako matka. Zároveň byl však vděčný za to, že našel v životě někoho, kdo se o něj navzdory nepřízni osudu dokázal postarat – svou babičku. Tento příběh je plný smutku a osamělosti, ale zároveň i naděje, že vždy existuje člověk, který je ochoten milovat a starat se o svého blízkého.