Když navštívil kojenecký ústav, bylo tam úplné ticho. Jakmile mu řekli, proč tomu tak je, začal plakat

Zeptal se zaměstnankyně sirotčince, proč žádné miminko nepláče. Její odpověď ho přiměla k velké životní změně.

novorozené děti i Zdroj fotografie: Depositphotos
                   

Každé dítě si zaslouží lásku a péči. Přesto jsou i v dnešní době speciální zařízení plná miminek a dospívajících dětí, které nemají nikoho, kdo by se o ně postaral. Takovým dětem chybí jejich vlastní rodina, pro niž by byly na prvním místě. V takových případech hrají důležitou roli zaměstnanci dětských domovů a center, kteří mají tamním dětem dát pocit sounáležitosti a bezpečí.

Lidské houby

Děti jsou jako lidské houby, které nasávají chování osob ve svém okolí. Pokud cítí lásku a radost, tak to samé vyzařují směrem dál. Pokud vyrůstají v nepřiznivých podmínkách plných násilí a problémů, tak jsou opět odrazem takového jednání. Naštěstí existují dobrovolníci, kteří myslí na děti, které neměly štěstí na rodiny ani pěstouny. Pomáhají jim, jak jen to jde.

Chodí si s dětmi hrát. Popřípadě podporují dětské domovy, například na Vánoce, kdy děti píšou svá přání na speciální přáníčka. Veřejnost v obchodech si může tyto kartičky prohlédnout a dětem pořídit jejich vysněný dárek. Mnoho rodin opuštěné děti také adoptuje a bere je jako své vlastní. Nejčastěji však návštěvníci přicházejí za dětmi, které jsou již trošku větší.

Pláč nemá smysl

Je to z toho důvodu, že se s nimi dá snadněji komunikovat nebo si s nimi hrát. S menšími dětmi není tak přirozené trávit čas. Nejmladší děti a především miminka mají takto minimum návštěv zvenčí. Mnohé si to naštěstí neuvědomují, přesto je tento fakt velmi smutný. V jednom kojeneckém ústavu si návštěvník povšiml, že v oddělení s miminky je až překvapivé ticho.

plačící novorozenec iZdroj fotografie: Depositphotos

Tamní pracovnice mu vysvětlila, proč tomu tak je. Z jejích slov se mu podlomila kolena. Řekla, že děti obecně pláčou, protože chtějí podvědomě přivolat pozornost svého okolí a sdílet s ním aktuální emoce. Opuštěné děti však vědí, že za nimi nikdo nepřijde a nikdo se nebude zajímat o jejich pocity. Proto víceméně nepláčou, nemá to pro ně význam. Není asi překvapivé, že návštěvník okamžitě vyplnil dokumenty potřebné pro adopci.

Jak vy osobně pomáháte opuštěným dětem?

Diskuze Vstoupit do diskuze
50 lidí právě čte
Autor článku

Klára Stružová

Zobrazit další články