Zeptal se zaměstnankyně sirotčince, proč žádné miminko nepláče. Její odpověď ho přiměla k velké životní změně.
Každé dítě si zaslouží lásku a péči. Přesto jsou i v dnešní době speciální zařízení plná miminek a dospívajících dětí, které nemají nikoho, kdo by se o ně postaral. Takovým dětem chybí jejich vlastní rodina, pro niž by byly na prvním místě. V takových případech hrají důležitou roli zaměstnanci dětských domovů a center, kteří mají tamním dětem dát pocit sounáležitosti a bezpečí.
Lidské houby
Děti jsou jako lidské houby, které nasávají chování osob ve svém okolí. Pokud cítí lásku a radost, tak to samé vyzařují směrem dál. Pokud vyrůstají v nepřiznivých podmínkách plných násilí a problémů, tak jsou opět odrazem takového jednání. Naštěstí existují dobrovolníci, kteří myslí na děti, které neměly štěstí na rodiny ani pěstouny. Pomáhají jim, jak jen to jde.
Chodí si s dětmi hrát. Popřípadě podporují dětské domovy, například na Vánoce, kdy děti píšou svá přání na speciální přáníčka. Veřejnost v obchodech si může tyto kartičky prohlédnout a dětem pořídit jejich vysněný dárek. Mnoho rodin opuštěné děti také adoptuje a bere je jako své vlastní. Nejčastěji však návštěvníci přicházejí za dětmi, které jsou již trošku větší.
Pláč nemá smysl
Je to z toho důvodu, že se s nimi dá snadněji komunikovat nebo si s nimi hrát. S menšími dětmi není tak přirozené trávit čas. Nejmladší děti a především miminka mají takto minimum návštěv zvenčí. Mnohé si to naštěstí neuvědomují, přesto je tento fakt velmi smutný. V jednom kojeneckém ústavu si návštěvník povšiml, že v oddělení s miminky je až překvapivé ticho.
Tamní pracovnice mu vysvětlila, proč tomu tak je. Z jejích slov se mu podlomila kolena. Řekla, že děti obecně pláčou, protože chtějí podvědomě přivolat pozornost svého okolí a sdílet s ním aktuální emoce. Opuštěné děti však vědí, že za nimi nikdo nepřijde a nikdo se nebude zajímat o jejich pocity. Proto víceméně nepláčou, nemá to pro ně význam. Není asi překvapivé, že návštěvník okamžitě vyplnil dokumenty potřebné pro adopci.