Matka se ho vzdala už po 36 hodinách po porodu. Dnes je z opuštěného chlapce obrovský hrdina

Jono Lancaster, který se narodil v roce 1985 je dnes dospělým mužem, který žije spokojený život. Sám má dvě děti, které miluje a podporuje. K němu však osud nebyl tak milosrdný. Jeho maminka se nedokázala smířit s tím jak vypadá a 36 hodin po porodu se jej vzdala. Naštěstí se našla obětavá žena, která toužila po dítěti a rozhodla se Jonovi dát nový domov. Dnes bilancuje svoji životní cestu a pomáhá dětem se stejnou vadou.

Vada je na první pohled patrná

Treacher-Collinsův syndrom je genetické onemocnění, které má vliv na tvorbu obličejových kostí. Trpí jim přibližně jedno dítě z 50 000 a deformace obličeje je patrná na první pohled. Oči směřují dolů, lícní kosti i uši jsou deformované. Onemocnění však nemá vliv na mentální schopnosti dítěte a neovlivňuje ani jiné část těla. Může však způsobovat potíže se zrakem sluchem i dýcháním.

Jean Lancaster se malého Jona ujala ihned poté, co jej jeho matka dala k adopci. Když mu bylo pět let, oficiálně si jej adoptovala a Jono tak měl velké štěstí, protože se dostal do láskyplné rodiny. Svou matku obdivuje a nazývá ji andělem, kterého mu poslal Bůh, když to nejvíce potřeboval. Jeho život s takovým postižením však rozhodně nebyl jednoduchý.

Sám přiznává, že se až do svých dvaceti let vyhýbal pohledu do zrcadla a jeho vzhled byl pro něj silným zdrojem depresí. Pak se mu však podařilo svůj osud přijmout a naučil se k životu přistupovat pozitivně. Byl zvyklý spoléhat se sám na sebe, protože mnoho lidí jej kvůli jeho vzhledu podceňovalo. Dnes je z něj však úspěšný mladý muž, který cestuje po světě a věnuje se pomoci dětem se stejným syndromem.

iZdroj fotografie: Freepik

Plastickou operaci odmítá

Zamiloval si také posilovnu, protože mu cvičení dodává motivaci a sílu do života a nafotil i modelingovou kampaň. Našel si krásnou ženu, která na Jonovi neviděla jen jeho zdeformovaný obličej. Jak sama říká, už jí dávno na Jonovi nepřipadá nic divného, jeho vzhled vnímá jako kohokoliv jiného. Společně mají dvě děti a obě po něm tuto genetickou vadu zdědily.

Jono i jeho žena však svým pozitivním přístupem nedopustí, aby se cítily vyřazené, tak jako on, když byl malý. Proto je podporují ve všem co dělají a ujišťují je, že to skutečně důležité, má člověk uvnitř. Lidé se Jona často ptají, proč nepodstoupí plastickou operaci. On však něco takového razantně odmítá: „Jsem takový, jakého mě stvořil Bůh, tak jsem se narodil, tak to má být. Jsem tady z nějakého důvodu.“

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Jono Lancaster (@jonolanc)

Jono se také snažil spojit se svou biologickou matkou, ale nakonec jej čekalo zklamání. Rodina, po agentuře zajišťující adopce, Jonovi vzkázala, že se s ním vidět nechtějí a ať už je nekontaktuje. To byla další věc, se kterou se Jono musel vyrovnat. Řekl však, že k nim necítí žádnou zášť, že rozumí tomu, proč tak jednají. Jonovi se však podařilo veškeré předsudky a komplexy překonat a díky svému přístupu se stal inspirací pro mnoho jiných lidí.