Prarodiče častokrát hlídají svá vnoučata, jelikož mají více času a také toho děti hodně naučí. Tato babička odpověděla své vnučce na jednu otázku, kterou jí změnila pohled na život.
Když se lidé rozhodnou mít dítě, většinou poté shání občasné pohlídání, když si chtějí rodiče vyrazit na společnou večeři nebo na rande. O pár let později však dítě dochází do školy a rodiče už musí do práce. V takových chvílích je skvělé, když jsou v rodině i prarodiče, kteří mohou vnouče vyzvednout ze školy a poté jej pohlídat doma, než si pro něj rodič přijede. Tato babička hlídala svou vnučku a dala jí skvělou radu do života.
Děti bývají s prarodiči klidnější
Když si své vnouče vezme na chvíli na hlídaní prarodič, většinou se dítě hodně uklidní a dokáže se také naučit hodně věcí. Není to dáno vyloženě tím, že by starší lidé měli problémy s pohybem, ale z prarodičů vždy sálá jakýsi klid, díky kterému je dítě také klidnější a není rozdováděné tolik, jako když je doma nebo s kamarády. Z tohoto důvodu prarodiče dokáží lépe uspat dítě a vnouče se s nimi cítí v bezpečí.
Prarodiče mají ze svého života nejen hodně informací, ale také hodně zkušeností, které mohou svým vnoučatům předat. Častokrát si tedy můžete všimnout, že některé děti se rádi učí se svou babičkou nebo dědečkem. Čím jsou děti starší, tím více si všímají moudrosti, kterou jejich prarodiče mají. Velkým štěstím je, když si něco z těchto vlastností vezmou i do svého života, protože jim to může hodně pomoci.
Prarodiče mohou předat dětem své zkušenosti
V momentě, když si s někým povídáte, můžete si s tímto člověkem často předávat cenné informace, o nichž byste se jinak nedozvěděli. Bavit se tedy s někým, kdo má hodně zkušeností a moudrosti, může být pro mnoho lidí velkým přínosem. Tato dívka bývala často se svou babičkou a všímala si toho, jak se s některými životními událostmi nebo s vlastním zdravím pere s klidem.
Babička dala své vnučce cennou radu
Tato babička hlídala svou vnučku a ta se jí z ničeho nic zeptala na otázku, kterou babička nečekala, ale měla na ní skvělou a krásnou odpověď. Dívka se zeptala, jak se babička vyrovnává s bolestmi, které častokrát zažívá. Babička na to odpověděla, že s pomocí rukou. Tuto odpověď dívka vůbec nečekala, a tak trochu se divila, protože nevěděla, co si o tom myslet. Babička si na své vnučce všimla toho, že nejspíše vůbec netuší, o čem babička mluví, a proto jí vysvětlila, jak to přesně myslí.
Babička řekla, že ruce jsou anténou do lidské duše. Pokud je člověk zaměstná jakoukoliv aktivitou, jako je například vaření, pletení, práce na zahrádce nebo další aktivity, tak poté není bolest téměř vůbec cítit. Podle babičky je totiž pravdou to, že to, co člověk dělá rukama, dělá s láskou. Stejně jako když masér masíruje, tak tuto práci dělá rukama a člověk se poté cítí mnohem lépe. Tato rada může pomoci mnoha lidem v jejich životech a naučit se lépe zvládat bolest.