Dojemný dopis 90leté stařenky sousedce. Po ztrátě jediného syna chtěla stařenka od života jedinou věc

Tento dojemný dopis, jehož autorkou je 90letá stařenka, přistál před časem ve schránce její sousedky. Paní ztratila svého jediného syna, a tak si přála tuto věc.

Smutná paní i Zdroj fotografie: Depositphotos
                   

Krásný příběh, ve kterém hraje hlavní roli 90letá stařenka, nám do redakce e-mailem zaslala čtenářka Jana Holoubková, která bydlí na okraji Plzně. Před nějakým časem jí do schránky dorazil ručně psaný dopis. To se v dnešní době už příliš často nestává, proto byla velmi překvapená. O to víc, když zjistila, kdo jí tento dopis zaslal.

Nečekala překvapení

Paní Holoubková před časem oslavila 75. narozeniny. Ve čtvrti plné rodinných domků v blízkosti lesoparku žije už více než 50 let. Myslela si, že v místě, kde strávila téměř celý život, už ji nic nepřekvapí, ale opak byl pravdou. Když se před několika týdny vracela z pravidelné ranní procházky, zahlédla ve své schránce poblíž branky složený list papíru s ručně napsaným textem.

Zůstala tam sama

Její 90letá sousedka Květa nedávno přišla o svého syna, posledního blízkého příbuzného, který žil v Plzni. Nyní už ve městě neměla nikoho a cítila se velmi osaměle. Tyto pocity smutku ještě zesílily s blížícím se podzimem, který měla strávit v téměř prázdném domě. Rozhodla se proto, že se pokusí oslovit svou sousedku, a napsala dopis právě paní Holoubkové.

Nová přítelkyně

„Omlouvám se, že vás kontaktuji touto cestou. Je mi 90 let, žiju ve svém domě už léta úplně sama. Nedávno mi zemřel syn, takže už tu nemám vůbec nikoho. Myslíte, že byste se mohla stát mou přítelkyní?“ stálo v psaní od paní Květy. Paní Holoubková se hned ten den odpoledne rozhodla, že zajde zaklepat na vchodové dveře sousedního domu.

Stará smutná žena iZdroj fotografie: Depositphotos

Necítí se osaměle

Z tohoto náhodného setkání se nakonec vyvinulo krásné přátelství. Obě ženy zjistily, že si mají o čem povídat, a tak se schází alespoň jednou týdně, aby se ani jedna z nich necítila osaměle. Tento příběh by měl ostatní vyzvat k tomu, aby se nebáli oslovit lidi ve svém okolí, o nichž si myslí, že by mohli trpět právě samotou a smutkem s tím spojeným. I o takových příbězích na Dámském Deníku píšeme, nedávno například o paní Heleně, o kterou se přestala zajímat vlastní rodina.

Jak byste na takový dopis reagovali?

Diskuze Vstoupit do diskuze
93 lidí právě čte
Zobrazit další články