Děti přišly k hrobu otce a začaly si s ním povídat. Rozhovor mezi nimi a zesnulým tatínkem chytil maminku za srdce

Ztráta blízkého člověka je vždy doprovázena bolestí a velkým smutkem. Tito dva chlapci však nesou odchod svého otce velmi statečně. Ostatně jejich matka si přála, aby zůstávali s jejím milovaným mužem ve spojení, jako by tu stále byl s nimi. I díky tomu se chlapci s touto bolestnou událostí lépe vypořádali. Fotografie, na které leží u otcova hrobu, obletěla internet.

Do života jim zasáhla krutá zpráva

Klára Soukupová a její manžel Jaroslav tvořili spokojený manželský pár. Společně vychovávali dvě dcery, šestiletou Aničku a tříletou Marušku. Děti a rodinný život pro ně znamenali vše a byli nerozluční. Pak však věci nabraly spád tragickým směrem. Jaroslavovi totiž lékaři diagnostikovali rakovinu ve čtvrtém stádiu. Zbýval mu poslední měsíc života.

Těžko si představit, čím si museli všichni projít. Ani poslední týdny však děti nechránili před nevyhnutelností osudu. Dívky svého umírajícího otce doprovázely na všechna lékařská vyšetření a byly mu neustále nablízku. Prognózu lékařů dokázal nakonec o kousek posunout a zemřel pět měsíců po zjištění diagnózy. Policejnímu seržantovi bylo pouhých 37 let a pohřben byl na hřbitově v Brně, kde se narodil.

Rodina však žije úplně na druhém konci republiky, a k hrobu milovaného Jardy to tak mají hodně z ruky. Když se však blížily Dušičky, několik měsíců po Jaroslavově smrti, Klára se rozhodla, že vezme dívky s dědou k jeho hrobu. Udělali si tak dlouhý výlet a Klára prý nikdy nezapomene na ten pocit, když poprvé viděla jeho náhrobní kámen. Holčičky si před něj ihned sedly a začaly si s tatínkem povídat.

Povídaly si sním a pak si tu i ustlaly

Vykládaly mu vše, co se od té doby událo. Jaké nové zážitky mají, jak se jim vede ve škole a pochlubily se i sportovními úspěchy. Pak se malá Maruška otočila k matce a řekla jí, že cítí, že je tam tatínek s nimi, a že by si s ním ráda zdřímnula, jak to vždycky dělávaly. Dívky si tak vytáhly deky a před otcovým náhrobkem si ustlali. Klára je pozorovala a přemítala, jak dobře to její dcery vše zvládají. Mnohem lépe než ona sama.

Když odcházeli ze hřbitova, Anička se ještě zastavila a řekla, že na něco zapomněla. Utíkala zpátky k náhrobku, objala ho a dlouho tak setrvala, jako by objímala skutečného tátu. „Byla jsem šokována tím, jak moje děti reagovaly ode dne, kdy můj manžel onemocněl. Jejich reakce na hřbitově nebyly jiné. Jsem totální emocionální troska, a tak od nich potřebuji hodně síly, protože moje děti jsou opravdu odolné,“ řekla Klára.