Dědeček, kterému se klaní celý svět: Důchodce dobrovolně mazlí nedonošené děti v nemocnici

Když se člověk konečně dostane do důchodu, má většinou plno plánů, jak s volným časem naloží. Někteří lidé cestují a objevují nová místa. Jiní naopak odpočívají a užívají si toho, že už nemusí vstávat do práce a nikdo po nich nic nechce. Většina seniorů se ale snaží být aktivní a pomáhat rodině. Někteří si dokonce myslí, že toho ještě nenapracovali dost, a proto si najdou brigádu. Jeden americký důchodce si však našel úžasný koníček.

„Našeptávač dětí“ je dokázal vždy uklidnit

David Deutchman zasvětil celý svůj život zaměstnání. Pracoval na vysoké pozici, a tak když byl čas odejít do důchodu, přemýšlel, co bude dělat s takovým množstvím volného času. Když jednoho dne vycházel z fyzioterapie, řekl si, že se v nemocnici zkusí zeptat, zda by tam pro něj neměli nějakou dobrovolnickou činnost. Ocitl se tedy najednou na dětském oddělení, a to přímo na novorozenecké JIP.

Toto místo si oblíbil a zdravotní sestry v nemocnici mu dali přezdívku „našeptávač dětí“. A za patnáct let působení na tomto oddělení si ji rozhodně zasloužil. Minimálně dvakrát týdně docházel na novorozeneckou JIP, kde choval především předčasně narozená miminka a mazlil se s nimi. Potřeba takovýchto dětských kamarádů roste, protože je mnoho rodičů v situaci, kdy musí pracovat, zatímco jsou jejich děti v nemocnici.

Pečoval nejen o děti, ale také o jejich rodiče

Tato maličká stvoření je však stále třeba držet v náručí, chovat je a dělat jim radost. A přesně to tento úžasný senior dělal. A bylo na něm něco, co většinu miminek uklidňovalo. Kdykoli sestry podaly Deutchmanovi křičící miminko, on jej obejmul a během chvilky bylo klidné. Děti tohoto hodného dědečka prostě milovaly. Sestry také zjistily, že když muž dětičky držel, mnohem lépe poté reagovaly na bolestivé procedury, jako třeba injekce. Přestože bolest cítily, v jeho náručí byly mnohem klidnější.

Deutchman však neposkytoval fyzický kontakt a utěšování pouze miminkům, ale také jejich maminkám. Pro ně totiž byly tyto situace, ve kterých se jejich děti nacházely, velmi stresující a vysilující. Povídal si s nimi, uklidňoval je a často je držel za ruku. Tito rodiče podle něj totiž procházejí velkým stresem a potřebují oporu. Proto když věděli, že s jejich miminem někdo je v jejich nepřítomnosti, byli klidnější a moc to pro ně znamenalo.