Sestra se rozhodla vyvolat ducha našeho zesnulého otce s násilnými sklony. Byla to osudová chyba

Tento příběh nám zaslala osmnáctiletá Kateřina, která nikdy neměla dobrý vztah s jejím otcem, protože byl dost hrubý a pro ránu nešel daleko. Ona ani její sestra na něj nemají dobré vzpomínky. Byl na ně totiž celý život zlý. Kateřinu sestru Lucku napadlo, že by ho v den výročí jeho smrti mohly vyvolat a říct mu, jak moc jim ubližoval. Jenže to všechno dopadlo tak trošku jinak.

Po jeho smrti se nám dost ulevilo

Maminka nám zemřela, když mi bylo necelých dvanáct let. Moje starší sestra Lucka se opravdu hodně snažila její roli zastat a postarat se, abych měla všechno, co potřebuji. Měly jsme ještě tátu, ale ten bohužel opravdu nebyl dobrý člověk. Vlastně se stydím na tuhle větu vůbec pomyslet, ale opravdu se nám spíš ulevilo, když před časem zemřel.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Otec s ničím nepomohl

Naše maminka byla ta nejhodnější žena, kterou si vůbec dokážete představit. Udělala by pro nás úplně všechno, i kdyby ji to mělo stát opravdu velké úsilí. Velmi nás milovala a to platilo i u nás. Náš táta byl naopak typický hospodský povaleč, z práce šel každý den rovnou na pivo a tak na nás mamka byla neustále sama a on jí s ničím nikdy nepomohl. A když se někdy uráčil přijít domů, tak jen řval a nadával.

Maminka onemocněla rakovinou

Maminka se opravdu snažila udělat všechno proto, abychom my i otec byli spokojení, jenže jemu to bylo pořád málo. Řval na mámu kvůli různým maličkostem, prostě jen tak, ze zvyku. O nás se zajímal pouze, když šlo o školu. Musely jsme nosit samé jedničky, jinak bylo zle. Obě si se sestrou myslíme, že mámu prostě uštval. Netrvalo dlouho a maminka onemocněla rakovinou. V tu dobu se k ní otec začal chovat ještě hůř, než před tím.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ona neměla žádnou sílu na to, aby se s nemocí vypořádala. Otec se nestyděl jí nadávat do simulantů a říkat, že celou nemoc si vymýšlí. Několikrát jsme se mámy zastaly, ale potom nás vždycky zbil. A nejhorší vůbec bylo, že když maminka zemřela, tak mu neukápla ani jediná slza.

Upil se k smrti

Otec si po smrti mámy začal dělat služky z nás. Musely jsme zvládat školu, úklid domácnosti a také vyžadoval každý den teplé jídlo. Jediné, co pro nás dělal, bylo to, že nám kupoval jídlo a měly jsme kde bydlet. Nemohly jsme se dočkat, až se odstěhujeme. Jeho hrubé chování jsme snášely dlouhých pět let, poté ho jednoho dne našli mrtvého na podlaze, opil se a následně udusil svými zvratky.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Vyvolaly jsme ho

Je hnusné to říct, ale oběma se nám po jeho smrti ulevilo. Braly jsme ho totiž jako otce jen z toho důvodu, že byl napsaný v našich rodných listech. Nikdo nepřišel ani na jeho pohřeb, všichni věděli, co byl zač. V den výročí jeho smrti za mnou přišla Lucka a řekla, že by ho chtěla zkusit vyvolat a říct mu, jak moc nám celý život ubližoval. Já nikdy duchy nevyvolávala, takže jsem byla dost zvědavá a řekla jsem, že ano.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Pro vyvolání jsme použily jeho prstýnek a začaly pokládat otázky, na které stačilo odpovědět ano nebo ne. A prstýnek se začal otáčet. Mně se najednou udělalo opravdu zle a měla jsem takovou zimnici, jakou jsem ještě v životě nezažila. Lucka najednou začala otci nadávat a vůbec si nevšimla, jak na tom jsem.

Pronásleduje mě duch

Já jsem nevěděla, co mám dělat a nakonec jsem začala nahlas brečet. Jakmile si Lucka uvědomila, že je něco zle, okamžitě ducha odvolala a mě se snažila uklidnit. Jenže ho asi odvolala špatně, protože od té doby vídám u sebe doma jeho postavu a každou chvilku mě opět přepadne ta šílená zimnice. Opravdu nevím, co mám dělat a jak dlouho tohle ještě bude trvat.

Zdroj: Se souhlasem čtenářky Kateřiny