Žena se na fotografii svého zesnulého muže denně dívala několik let, přesto si celou dobu nevšimla, že obsahuje skrytou zprávu.
Uplynulo více než sedm let po manželově smrti, a přesto za celou dobu nenastal den, kdy by se ovdovělá Kateřina nepodívala na rámeček s jeho fotografií. Nikdy, až do onoho momentu, však nenarazila na tajnou zprávu, již fotografie obsahovala – skrytý vzkaz odhalil, jak moc pro svého muže znamenala.
Obtížný život vdovy
Kateřina měla ve zvyku dívat se na fotku svého zesnulého manžela Vladimíra každý den, tedy kdykoli se cítila osamělá. Nestačilo, že se jí strašně stýskalo po muži, který ji po celý život dělal šťastnou, ale po jeho smrti zůstala na všechno sama a život se pro ni stal neskutečně složitým.
K odhalení pravdy vedla nehoda
Jednoho dne, když si Kateřina prohlížela fotografii svého manžela, zničehonic zapraskala střecha a ona, vylekaná zvukem, upustila obrázek na podlahu. Rám se rozbil a fotografie vypadla – díky tomu si všimla ručně psané poznámky na vyčnívajícím rohu obrázku. Okamžitě poznala rukopis svého manžela a nadšeně si vše přečetla.
Obsahem byla šokující zpráva
„Drahá Kateřino, vím, že se beze mě cítíš osamělá a nechceš ani slyšet o mém prvním manželství, ale prosím, udělej to pro mě. Zavolej mému synovi Pavlovi. Stal se úspěšným právníkem. Zaplatil jsem mu školu. Vždy je připraven Ti pomoci, protože jsem ho o to požádal. Doufám, že tuto zprávu dříve nebo později najdeš. Udělej prosím, o co tě žádám.“
Ukrývaný vztah se synem
Sotva věřila svým očím. Opravdu se jí nelíbila Vladimírova první žena, nikdy spolu dobře nevycházely, a kvůli tomu se její manžel odcizil svému synovi, nebo to si tedy alespoň Kateřina myslela. Dopis však objasnil, že otec a syn zůstali v kontaktu a byli si pravděpodobně blízcí natolik, že ho Vladimír požádal, aby se o Kateřinu po jeho smrti postaral.
Nevlastní syn o tom věděl
Protože ona a Vladimír nikdy neměli děti a ona nyní nutně potřebovala pomoc, rozhodla se tedy zavolat Pavlovi. Telefonický rozhovor byl zpočátku dosti nejistý, ale z Pavla se vyklubal sympatický mladík ochotný Kateřině pomoci. „Čekal jsem, že mi někdy zavoláte,“ připustil.
Vše bylo předem připraveno
To ji zaskočilo. „Opravdu? Ale proč? Chci říct… nikdy jsme neměli moc dobrý vztah. Tvoje matka a já jsme spolu nevycházely,“ odpověděla Kateřina. „Ale Kateřino. Jste moje nevlastní matka. Čekal jsem, až mi zavoláte, protože můj táta mi řekl, abych počkal na váš telefonát,“ vysvětlil. Když se zeptala, kdy o tom mluvil se svým otcem, Pavel vysvětlil situaci.
Manželovy důvody zůstaly neznámé
„Když byl nemocný, navštívil jsem ho v nemocnici. Požádal mě, abych počkal na váš hovor a pomohl vám. Ale myslím, že jsem měl převzít iniciativu a zavolat dříve.“ Kateřina řekla, že do té doby netušila, že to od ní manžel očekával. „Ale proč mi neřekl osobně, že to chce?“ podivila se. „Možná se to nikdy nedozvíme,“ přiznal Pavel.
Oba znovu našli svou rodinu
Pavel opravil střechu a postaral se i o vše ostatní. Také Kateřinu pravidelně navštěvoval, kupoval potraviny a někdy ji dokonce překvapil dárky. Přiznal také, že od matčiny smrti se i on cítil sám a byl rád, že má v životě opět mateřskou figuru.