Neví, co si počít se svým synem: Nechce chodit do školy, doma nepomůže a vůbec ji neposlouchá

Poradit si zdárně s výchovou potomka zdaleka není tak snadné, jak se může na první pohled zdát. A čím je dítě starší, tím přibývá problémů. Každý den se musí potýkat se vzdorováním svého syna i čtenářka Taťána Skoupá z Čech. V dopise, který poslala do naší redakce, si stěžuje na to, že ji čtrnáctiletý teenager vůbec neposlouchá a kašle na školu. Zoufalá matka si s jeho výchovou neví rady. Domnívá se, že přimět syna k tomu, aby ji respektoval, je úkol, který nelze zvládnout.

Syn je od přírody sobec

Pokud jsou rodiče příliš benevolentní při výchově dětí, dokud jsou malé, může se stát, že jim později snadno přerostou přes hlavu. Zejména ve složitém pubertálním období. Bezmezné rozmazlování potomka, který dostane všechno, co si zamane, se pak rychle může vymstít. „Synovi je 14 let, je to obtížný teenager. Od přírody je sobec. Dělá jen to, co chce, tedy sedí na gauči a telefonuje. V domácnosti nic nedělá,“ stěžuje si v dopise Taťána.

Problémy, které se svým synem má, jsou ale ještě větší. Ani za mák ho nezajímá studium. „Do školy chodí jen jednou týdně. Většinou se někde poflakuje s kamarády nebo se válí doma na gauči u televize nebo si hraje s mobilem. Vůbec se neučí. Bojím se, že z něj vyroste rozmazlený fracek,“ uvedla matka problémového teenagera. Snaží se ho přimět, aby se zajímal o svou budoucnost a aby respektoval vyšší autority, jako jsou rodiče, prarodiče, učitelé.

Zoufalá matka se cítí bezmocná

Matka se pokoušela jít na syna po dobré i po zlém. Všechny její výchovné metody se ale míjejí účinkem. „Nechápe, co je dobré a co špatné. Za trest jsem mu zabavila telefon, zablokovala jsem mu SIM kartu, zakázala počítač, ale nic nepomohlo. On dokáže i jen tak ležet na gauči a nic nedělat,“ vysvětluje Taťána. Cítí se být absolutně bezmocná. Je v situaci, která jí není vlastní, a ať dělá cokoliv, nevidí ani záblesk světla na konci tunelu.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ráda by pochopila, proč se syn tak změnil, ale neví, jak to zjistit. Možná se jeho chování změnilo, protože trpí depresemi. Také je možné, že záškoláctví je důsledkem toho, že má problémy se spolužáky nebo s učiteli ve škole. Kdykoliv se mu ale chce přiblížit, narazí na zeď lhostejnosti a mlčení. Bezradná matka by ráda synovi pomohla a obnovila jejich vztah založený na důvěře a vzájemném respektu, ale nejde to.

Obává se, že do poradny nepůjde

V dopise Taťána napsala, že zvažuje návštěvu psychiatra nebo psychologa. Možná ten by mohl pomoci nasměrovat jejího syna na správnou cestu. Považuje to ale za krajní řešení. Navíc se obává reakce svého potomka, když mu o plánu řekne. „Myslím si, že tam nebude chtít jít. Bojím se, co udělá. Mohl by i utéct z domova. Raději bych to řešila sama, ale možná se tomu nevyhneme, protože jiné východisko z této situace ani není,“ dodala.