Když bratři přišli o oba rodiče, čekal je sirotčinec. Rozhodnutí jejich prarodičů je zachránilo před léty samoty

Když přišli bráškové o oba rodiče, tak na jejich prarodiče čekal důležitý krok. Rozhodli se plně převzít péči o obě děti. Před deseti lety přišli malí Dánové Kasper a Mikkel při autonehodě o maminku. Rok předtím ještě zemřel jejich tatínek trpící rakovinou. Po těchto dvou nešťastných událostech prarodiče odložili svůj život na druhou kolej a začali se starat o své vnoučky. Poslední kapkou ve sledu událostí byl jeden květnový den v roce 2009. Matka chlapců Sussi Krarupová tehdy jela se čtyřletým Kasperem a sedmiletým Mikkelem v autě.

Důsledky vážné dopravní nehody

Do auta Sussi a jejích chlapců narazilo auto z protisměru. „Vzpomínám si, jak jsme jeli, a pamatuji si domy okolo silnice. Ale kromě toho mi žádné vzpomínky nezbyly,“ řekl dnes sedmnáctiletý Mikkel dánské televizi TV 2. Sussi byla na místě nehody prohlášena za mrtvou, oba chlapci byli vážně zraněni. V tu chvíli se stali sirotky. Babička Connie Krarupová si dobře pamatuje chvíli, kdy se o nehodě dozvěděla. „Když se to stalo, byla jsem v práci a Jørgen hrál bowling. Ihned po této zprávě jsme odjeli do Aalborgu, kde byli naši vnukové hospitalizováni.“

iZdroj fotografie: Se souhlasem Hans Trier Vittarp

„Celou dobu jsme tam byli s nimi. Přijel i náš druhý syn se snachou,“ řekla. Connie a Jørgen náhle zůstali se dvěma těžce zraněnými chlapci, kteří přišli o oba rodiče, neměli už nikoho. „Bylo těžké se potýkat s jejich ztrátou a zároveň se starat o svá dvě těžce zraněná vnoučata. Kasper po nehodě nemohl vůbec chodit, také ztratil zrak,“ uvedla Connie. Ani lékaři si nebyli jisti, jak se bude jejich zdravotní stav dál vyvíjet. Chlapci se však uzdravili, a nakonec přišla na řadu otázka, kde a s kým budou žít dál.

Rozhodující slova zdravotní sestry

„Chtěli jsme vychovávat naše chlapce, ale nebyli jsme si jistí, jestli to zvládneme. Později si s námi promluvila jedna milá sestřička, která si na nás udělala čas, a po rozhovoru jsme byli oba s manželem přesvědčeni, že to zvládneme,“ vypráví babička Connie. Oba bráškové se poté přestěhovali k prarodičům. Ti se novému životnímu stylu s dětmi co nejrychleji přizpůsobili. Přechod od prarodičů k rodičům však nebyl zcela bez problémů. „Vzpomínám si, že jsme se jednou na něčem neshodli.“

iZdroj fotografie: Se souhlasem Hans Trier Vittarp

Mikkel se tehdy rozplakal a řekl: „Teď už nejste tak dobří, jako když tu ještě byla máma.“ Ne, pravděpodobně jsme opravdu nebyli moc dobří. Ne tak, jako když jsme byli zvyklí na role prarodičů. „Najednou jsme se stali jejich rodiči,“ řekl Jørgen. Oba bratry dnes pojí velmi silné pouto. A jsou vděční svým prarodičům, že se o ně postarali. „Mohli jsme skončit někde jinde, například v pěstounské rodině. Jsem vděčný, že jsme s nimi mohli zůstat. Mělo to na nás určitě pozitivní vliv a myslím, že jsme se s nimi hodně sblížili,“ říká Mikkel.

Jak byste se zachovali na místě chlapcových prarodičů?

Zdroj: Metro