„Jsem na svého otce hrdý. Nestydím se za to, že jsem syn muže s Downovým syndromem.“ Říká Sader Issa ze Sýrie.
Je ojedinělé mít v takové situaci dítě
Podle informací Národního kongresu Downova syndromu se nestává příliš často, že by jedinci trpící touto nemocí měli vlastní děti. Není to však zcela nemožné, jelikož jim v tom nebrání žádná fyzická překážka. Podle Sadera neexistuje ani žádná jiná a lidé by se měli přestat na osoby s Downovým syndromem dívat skrz prsty. Nejsou podle něj nijak výrazně odlišní od ostatních.
Sice uznává, že jeho otci trvají některé úkoly déle, ale nakonec je splní a dosáhne toho, čeho chce. I lidé s Downovým syndromem mají podle Sadera své sny a své cíle, a není nemožné jich dosáhnout. I tito jedinci mají city a dokáží je sdílet s ostatními. Sader žádá veřejnost, aby tak zacházela se všemi lidmi s respektem, který si zaslouží. On sám je dobrým příkladem toho, že ani výchova dítěte v takovýchto podmínkách není nemožná.