Mnoho rodičů si myslí, že nejlepší metodou při výchově je křičení na děti. Málokterý rodič si ale uvědomuje, že je to naopak nejhorší věc, kterou jenom mohou udělat.
Tento problém si takto vychovávané děti nesou i do dospělosti, protože neví, že autorita a respekt se dají získat i jinak. Tento zlozvyk tedy přenesou do svých vztahů jak soukromých, tak pracovních, a problém se tak násobí a prohlubuje.
Největší trest
Průzkumy prokázaly, že děti vnímají křik zejména ze strany rodičů a dalších blízkých osob jako ten největší trest. Kdyby si takové dítě mohlo vybrat jinou formu trestu, zvolilo by raději i výprask.
Křik vyvolává pocity bázně a dítě tak má v jeho důsledku ze všeho strach a velice těžko si buduje důvěru k rodičům. Děti totiž vnímají křik jako formu útoku.
Problémy s učením
Z výše uvedeného vyplývá, že dítě, které je vychováváno s častým křikem, bývá úzkostné, chybí mu sebejistota a trpí nedostatkem soustředění. Je zřejmé, že dítě s takto narušenou psychikou bude jet obtížně držet ve škole krok se svými vrstevníky, protože se bude zejména bát každé reakce rodičů na případný neúspěch. Dítě je tak pod stálým psychickým tlakem, který ho brzdí a přetrvává až do dospělosti.