Na penzi žena nikdy nepomyslela a teď má strach z budoucnosti. „Šéf mě posílá do důchodu. Budu žít v bídě,“ říká

Během produktivního života, kdy se lidé honí za úspěchy v kariérní i privátní sféře, málokdo pomýšlí na důchod. Respektive na to, jak bude zaopatřený na stará kolena a zda vůbec. Odchod do penze je pro každého zlomovým okamžikem. Obzvlášť když to musí udělat ne zcela dobrovolně. Přesně to se teď stalo čtenářce Janě Sadílkové z Plzně, která svůj příběh poslala do naší redakce. Zoufalá žena prožívá skličující období a obává se budoucnosti.

Ženu před důchodem firma propouští

Firma, kde pracovala, se dostala do existenčních potíží. Začalo to už v době covidové pandemie a následný konflikt na Ukrajině, obrovská inflace a velké zdražování energií, pohonných hmot i služeb malou společnost srazily ke dnu. Musela omezit provoz a některé zaměstnance propustit. Vzhledem k tomu, že Jana už za dva měsíce může jít do důchodu, padla volba na ni. Svého šéfa žena chápe a nic mu nezazlívá.

Bojí se však toho, co bude dál. Podle prvních výpočtů bude její důchod o skoro polovinu nižší, než činí její současný výdělek. „Žiju sama, všechny náklady na bydlení a další účty musím platit sama. Teď je těžká doba, takže je to složité. Ale žít pouze z důchodu je pro mě děsivé. V podstatě to bude znamenat, že budu živořit v chudobě,“ vysvětluje čtenářka. Celý život tvrdě pracovala a teď neví, jak z penze necelých 11 tisíc korun vyjde.

Pracovat na černo se úplně nevyplatilo

Uvědomuje si, že udělala chybu, když na důchod nemyslela dřív. Na jejím penzijním účtu je totiž desetiletá mezera v platbách sociálního pojištění, která se nedá ničím zalepit. Jana totiž odjela pracovat na černo do zahraničí. „V Německu jsem dělala pečovatelku. Chtěla jsem si vydělat na byt. Vyšlo to. Na příspěvky na důchod jsem tehdy nemyslela, protože kdo na penzi myslí, když je mladý?“ zpytuje teď svědomí.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Peníze, které si tam vydělala, a dědictví po rodičích na koupi vlastního dvoupokojového bytu nakonec postačily. Jenže nájemné nedávno prudce vzrostlo a spolu s poplatky za energie, telefon a internet se náklady na bydlení vyšplhaly k sedmi tisícům korun. Sotva jí zbyde na jídlo, léky a oblečení. „Je to pro mě těžké už nyní a bojím se, co bude dál. Potraviny velmi zdražují a nedokážu si představit, že budu muset třeba k zubaři na zákrok, který nehradí pojišťovna,“ vysvětluje Jana.

Na aktivní trávení volného času nebude mít

Ztráta zaměstnání pro ni znamená obrovské finanční problémy. Nejraději by ve firmě zůstala pracovat nadále. Známí jí radili, aby se se zaměstnavatelem soudila. „Nedokážu si představit, že bych šla k soudu a bojovala se svým šéfem, který je téměř jako moje rodina. Člověk musí být lidský a myslím, že v době krize bude takových situací mnohem víc,“ uvedla Jana. Netají se tím, že si bude hledat jinou práci, i když si je vědoma toho, že v jejím věku to nebude snadné.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Přestože má vzdělání, letitou praxi a umí perfektně německy, pracovní nabídky se nejspíš nepohrnou. Věří ale, že alespoň místo uklízečky by sehnat mohla. „Přijde ale čas, kdy už nebudu mít sílu pracovat. Mám strach, co bude pak,“ uvažuje Jana s tím, že na rodinu spoléhat nemůže. Nikdy se totiž nevdala a nemá děti. Už nyní si přijde osamělá. Nemá mnoho přátel, svůj život prožila v práci. Kdyby zůstala doma, ani neví, jak by vyplnila volný čas. Na kino, bazén nebo výlety nebude mít peníze.