Tajemství, které po letech znenadání vypluje na povrch, dokáže pořádně otřást nejedním vztahem. Obzvlášť když se ukáže, že souvisí s nevěrou. Když se o zradě svého muže dozvěděla čtenářka DámskéhoDeníku Alena P. z Tachova, byla šokovaná a uvažovala o rozvodu. „Měla jsem pocit, jako kdyby mi někdo dal facku. Chtěla jsem to hned skončit,“ napsala nám do redakce. Nakonec se ale ukázalo, že jí manželův zálet paradoxně přinesl do života štěstí.

Zjistila, že nevěrný manžel má dceru

Když paní Alena poznala svého manžela, bylo jí přes třicet. Už ani nedoufala, že by mohla potkat milého, vtipného, inteligentního, pracovitého a pozorného partnera, ale dočkala se. Později se vzali a po roce se šťastnému páru narodil syn. Ukázalo se ale, že chlapeček trpí vrozenou hyperglykémií a vyžaduje neustálou péči. Navzdory léčbě se mu postupně zhoršoval zrak, až o něj ve čtrnácti letech přišel.

Po 5 letech manželství zjistila, že je jí manžel 3,5 roku nevěrný. Přesto mu odpustila

„Nevím, jak bych to bez manžela tehdy zvládla. Byl skvělý,“ svěřila se paní Alena. Jednoho dne se ale její život málem zhroutil. Našla mužovu občanku, do které se tehdy zaznamenávaly i údaje o dětech „Myslela jsem si, že omdlím. Měl tam uvedenou ještě dceru Lucii, která je mladší než náš syn. Udeřila jsem na manžela a přiznal se k nevěře. Připadala jsem si, jako kdyby mi někdo dal facku,“ vypráví paní Alena s tím, že její muž na dítě platil alimenty, ale s jeho matkou se prý nestýkal.

Když syn zemřel, zhroutil se jí svět

Přesto se s ním hned chtěla dát rozvést. Syn však otce zbožňoval, a tak to nakonec neudělala. Roky plynuly a se zradou manžela se nemohla smířit. „Jednoho dne manžel přišel s ustaraným výrazem. Matka jeho dcery zemřela a o dítě se neměl kdo postarat. Nakonec jsme si holčičku vzali k sobě,“ řekla paní Alena. Vyděšené dítě vyrůstalo v cizím prostředí u pro něj cizích lidí. Rychle se skamarádilo jen s jejich tehdy již slepým synem, kterému nemoc oslabila i srdce.

iZdroj fotografie: Freepik

Bylo to podivné období, ale to nejhorší mělo teprve přijít. Syn paní Aleny podlehl těžkému infarktu. „Zhroutil se mi svět. Lucinka ke mně tehdy přišla, objala mě a řekla mi: neplakej, mami. Tehdy jsem si uvědomila, že osud mi vzal syna až ve chvíli, kdy mi dal dceru,“ svěřila se čtenářka. O osm let později zemřel na infarkt i její muž. „Byla to rána. Nebýt Lucinky, nevím, jak by to dopadlo. I když jsem ji neporodila, je jako moje vlastní. A brzy budu díky ní už babičkou. Jsem šťastná a manželovi jsem už dávno odpustila,“ dodala paní Alena.