Zmizelou maminku z Prahy měl zavraždit její vlastní partner. Muž, kterého před lety odsoudili za dvě vraždy, je znovu za mřížemi

Michaela Stehlíková zmizela loni v září. Rodině se přestala ozývat, doma na ni čekal desetiletý syn. Měsíce ticha, únorová veřejná výzva policie k pátrání, a pak květnové zadržení muže, se kterým žila. Kriminalisté z oddělení vražd mezitím nashromáždili důkazy, které případ posunuly od pohřešování k trestnímu stíhání. Tělo ženy bylo nalezeno v opuštěném areálu zhruba kilometr od bytu, kam je měl obviněný převézt na ocelovém rudlu. Šťastný je ve vazbě. A pro veřejnost se tím otevírá otázka, kterou nelze přeslechnout: jak je možné, že muž pravomocně odsouzený za dvě vraždy žil po propuštění v Praze běžným životem, aniž by kdokoli (stát, okolí, partnerka) měl nástroj, jak jeho minulost zachytit.

Co policie říká o smrti Michaely Stehlíkové

Podle zprávy Policie ČR byl Šťastný v květnu zadržen a obviněn ze zvlášť závažného zločinu zbavení osobní svobody. Nikoli z vraždy, a ten rozdíl je podstatný. Vyšetřovatelé pracují s verzí, že žena zemřela v souvislosti se sexuálními praktikami v bytě. Následně měl obviněný tělo ukrýt.

Právní kvalifikace podle § 170 odst. 3 trestního zákoníku (zbavení osobní svobody se smrtelným následkem) nese sazbu osm až šestnáct let. Při jiné kvalifikaci, například vraždě, by horní hranice byla výrazně vyšší. Navíc u zvlášť závažné recidivy může soud sazbu mimořádně zvýšit. Jak státní zástupce skutek nakonec obžaluje, zatím není jasné. Šťastný je stíhán vazebně.

Běchovice 2002: čtyřicet bodnořezných ran a dva mrtví

V březnu 2002 Šťastný podle pravomocného rozsudku zavraždil adoptivní rodiče své tehdejší těhotné přítelkyně v jejich domě v Praze-Běchovicích. Šlo o brutální násilný útok, Novinky uvádějí celkem čtyřicet bodnořezných ran. Pachatel pak odjel autem obětí i s kradenými věcmi.

Městský soud v Praze mu v září 2002 uložil výjimečný trest dvacet pět let odnětí svobody. Jenže v lednu 2003 Vrchní soud v Praze trest snížil na patnáct let. Odůvodnění: soud neshledal podmínky pro uložení výjimečného trestu. Rozdíl deseti let v jednom odvolacím řízení. Policie nyní potvrzuje, že Šťastný byl v roce 2017 po patnácti letech z výkonu trestu propuštěn. Z dostupných zdrojů nevyplývá amnestie ani jiný mimořádný zásah, odpykal si prostě celý snížený trest.

Osm let na svobodě bez viditelné kontroly

Mezi propuštěním v roce 2017 a květnovým zadržením uplynulo osm let. Šťastný podle všeho vedl běžný civilní život v Praze, navázal partnerský vztah s Michaelou Stehlíkovou, žil s ní v bytě. Nic z veřejně dostupných zdrojů nenaznačuje, že by byl po propuštění pod aktivním dohledem Probační a mediační služby.

A právě tady systém ukazuje své limity. Dohled PMS se váže primárně na podmíněné propuštění, kdy soud může uložit konkrétní podmínky a probační úředník kontroluje jejich plnění. Pokud si odsouzený odpyká celý trest, jako v tomto případě, automatický následný dohled z české legislativy neplyne. Stát eviduje trvalý pobyt, ale jak výslovně uvádí metodika Ministerstva vnitra, jde o evidenční údaj, který se nemusí shodovat s faktickým bydlištěm. Jinými slovy: dvojnásobný vrah mohl po odpykání trestu žít kdekoli, s kýmkoli, a nikdo neměl zákonnou povinnost to sledovat.

Co o partnerově minulosti může zjistit běžný člověk

Zůstává otevřená otázka, zda Stehlíková věděla, s kým žije. Žádný veřejně ověřený zdroj to nepotvrzuje ani nevyvrací. Podstatné ale je, že ani kdyby chtěla, neměla jak si to oficiálně ověřit.

Česká republika nemá veřejný registr odsouzených. Ministerstvo spravedlnosti vydává výpis z rejstříku trestů výhradně osobě, které se týká, případně jejímu zmocněnci s úředně ověřenou plnou mocí nebo advokátovi. Běžný člověk si bez souhlasu druhé strany kriminální minulost partnera legálně neprověří. Zbývá Google, mediální archiv, paměť sousedů. Nic z toho není systémové řešení.

Co bude dál

Šťastnému nyní za zbavení osobní svobody se smrtelným následkem hrozí osm až šestnáct let. Vzhledem k jeho trestní minulosti ale může soud zvážit mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody podle § 59 trestního zákoníku. Konečná kvalifikace skutku se navíc může v průběhu vyšetřování změnit.

Desetiletý syn Michaely Stehlíkové přišel o matku. Kdo o něj pečuje, nebylo zveřejněno. Případ tak nekončí jen u otázky viny jednoho muže, odkrývá mezeru, ve které stát po odpykání trestu ztrácí přehled o lidech, kteří už jednou prokázali schopnost zabít.