Alice se stydí za to, kde její partner pracuje, nechce ho představit přátelům ani rodině. Je to přitom práce jako každá jiná

Některá povolání prostě nejsou atraktivní. Přestože jde o prospěšnou a někdy i náročnou nebo odbornou práci, lidé mají tendenci dívat se na někoho, kdo ji vykonává, skrz prsty. Pro partnery lidí s nepopulárními profesemi někdy může být problém přiznat před rodinou nebo přáteli, co jejich vyvolený vlastně dělá. Jednoduše proto, že se za jeho práci stydí.

Potřebná, ale neatraktivní profese

Všeobecně jsou totiž některá zaměstnání vnímaná jako podřadná nebo dokonce i odpudivá. Každý ale nemůže být lékař, hasič, učitel nebo advokát. Existuje spousta pro společnost potřebných povolání, které někdo dělat musí. Každý si ale přeje, aby to nebyl někdo z jeho blízkých. Přesně to se stalo čtenářce Alici, která nám napsala o svých pochybnostech, které má v souvislosti se zaměstnáním jejího přítele.

Na seznamu profesí, které se dají v některých ohledech považovat za problematické, jsou třeba pracovníci pohřebních služeb nebo lidé, kteří pracují v pitevnách či na jatkách. Pro Alici je to i povolání jejího partnera. „Marka jsem potkal před několika týdny. Okamžitě to mezi námi zajiskřilo, což mě docela překvapilo, zvlášť když pocházíme ze dvou odlišných světů,“ napsala Alice, která pochází z bohaté rodiny.

Není zločinec, ale stejně se stydí

Zatímco Alice má vysokoškolské vzdělání, pracuje na vysoké manažerské pozici a vydělává dost peněz, Marek měl těžké dětství, nedokončil studium, nemá ani maturitu a pracuje jako popelář za nevalnou mzdu. „Vím, že žádné povolání nedělá ostudu. Není zloděj ani zločinec, jen prostě pracuje s odpadem. Mám ale hrozný problém říct rodině a přátelům, co Marek dělá,“ vysvětluje své obavy Alice.

i

Sama nemá problém s tím, že Marek sváží odpad a každý den vyskočí na stupátko popelářského vozu a jezdí ulicemi města od popelnice k popelnici. Ale trápí ji, co na to řeknou lidé. „Moc mi na Markovi záleží, protože je to úžasný kluk s dobrým srdcem, ale trápí mě to. Je těžké se v této době poohlédnout se po jiné práci, zejména když tady má jistotu,“ přemítá Alice. Předsudky jsou ale silnější. „Uvědomuji si, že problém je ve mně. V mých očekáváních a zvycích. Nejdůležitější by přece mělo být, jaký člověk je, ne co dělá v práci,“ dodává.