Ukrajinský prezident vyčíslil škody na ruském rafinérském sektoru na více než 55 % celkové kapacity. Číslo je nejvyšší, jaké Kyjev dosud uvedl.
15. listopadu 2026, ve večerním projevu zveřejněném na webu ukrajinského prezidenta, Volodymyr Zelenskyj oznámil, že Ukrajina „k dnešnímu dni vyřadila více než 55 % ruské rafinérské kapacity“. Nemluvil o počtu závodů, ale o objemu zpracování, který Rusko ztratilo. Při instalované kapacitě kolem 6,5 milionu barelů denně to odpovídá zhruba 3,6 milionu barelů, víc, než kolik denně zpracuje celý rafinérský průmysl Německa. Zelenskyj označil kampaň za oprávněnou odpověď na ruské útoky proti ukrajinské energetice a odkázal se na hlášení od velitele Mychajla Drapatého. Jenže mezi ukrajinským tvrzením a nezávisle ověřeným stavem zeje mezera, která stojí za prozkoumání.
Od čtyřiceti k padesáti pěti procentům za půl roku
Ukrajinská čísla rostla rychle a konzistentně. 1. června 2026 Zelenskyj tvrdil, že mezi lednem a květnem ukrajinské síly zasáhly patnáct rafinerií a téměř 40 % primární rafinérské kapacity bylo offline. 4. října ministr obrany Jevhen Chmara posunul odhad na 51 %. A v listopadu přišlo číslo 55 %.
Nezávislé zdroje potvrzují rozsah kampaně, i když se liší v hodnocení okamžitého efektu. Mezinárodní energetická agentura v zářijovém komentáři uvedla, že z 32 velkých ruských rafinerií zůstalo do konce srpna netknutých jen pět. Průměrně jedna rafinerie dostala zásah každé tři dny. Reuters 10. listopadu citoval průmyslové zdroje s odhadem zhruba 30% omezení kapacity po čerstvé vlně úderů. Financial Times mluvil o 20 až 35 % offline.
Rozdíl mezi 55 % a 30 % není nutně rozpor: Kyjev počítá kumulativně veškerou kapacitu, kterou kdy vyřadil, zatímco průmyslové odhady měří aktuální stav po opravách. Obojí ale ukazuje totéž: kampaň přerostla z ojedinělých úderů v systematický tlak.
Proč rafinerie bolí víc než ropné vrty
Surová ropa je pro Rusko cenná, ale teprve rafinerie z ní dělají diesel pro tanky, benzín pro civilní dopravu a letecké palivo pro bombardéry. Zásah do zpracování proto dopadá na dvě fronty současně, na válečnou logistiku i na domácí trh s palivy.
IEA rozlišuje dva typy škod. Lehčí poškození primárních destilačních jednotek se opraví za jeden až dva týdny. Těžší zásah sekundárních jednotek (katalytického krakování, hydroúpravy) vyžaduje v průměru šest až osm měsíců. Právě opakované údery na tytéž závody kumulují problém: sotva se podaří opravit jednu linku, přiletí další vlna dronů.
Rusko reaguje kombinací rezervní kapacity, přesunu zpracování do méně zasažených závodů, dovozu hotových paliv a opakovaných exportních zákazů benzínu i dieselu. Reuters už v listopadu 2025 popisoval, že i při 20 % kapacity offline dokázala Moskva díky rezervám držet reálný pokles zpracování kolem 6 %. Jenže to bylo před dalším rokem eskalujících útoků. Putin sám v červnu 2026 přiznal, že údery míří na „destabilizaci společnosti“, a v říjnu agentuře AP řekl, že cíl poškodit ekonomiku byl dosažen „částečně“, přišel prý asi na jedno procento HDP.
Jedno procento ruského HDP zní málo. V absolutních číslech je to ale kolem 20 miliard dolarů ročně. A to nezahrnuje náklady na přesuny protivzdušné obrany, opravárenské kapacity a logistické improvizace.
Peníze tečou, ale pomaleji
Data kyjevské Školy ekonomiky (KSE Institute) ukazují paradox: ruské ropné exportní příjmy v září 2026 stouply na 17,7 miliardy dolarů, přestože exportní objemy klesly na 6,5 milionu barelů denně, tedy na víceleté minimum. Vysoké světové ceny Moskvu krátkodobě podržely. Jenže IEA v listopadové zprávě očekává návrat globálního trhu do přebytku ve čtvrtém čtvrtletí 2026 a severomořská ropa už klesla z říjnových maxim na zhruba 93 dolarů za barel. Až ceny klesnou, polštář zmizí.
Přímý dodavatelský šok Česku nehrozí. MERO od dubna 2025 zásobuje Česko výhradně neruskou ropou přes ropovody TAL a IKL. Nepřímý cenový kanál ale zůstává: IEA upozorňuje, že útoky na ruskou infrastrukturu škrtí dodávky dieselu na mezinárodní trhy, což drží tlak na produktový segment. Pro české řidiče to znamená spíš cenovou volatilitu než prázdné pumpy.
Zlom, nebo jen další prohlášení?
Americký náměstek ministra obrany Elbridge Colby 17. listopadu tvrdil, že hluboké údery nevedou ke konci války a mohou zpevňovat ruskou vůli eskalovat. Německo a Británie na stejném jednání oponovaly: údery do hloubky „kupují čas a zachraňují životy“. Mírová jednání po rozhovorech v Abú Zabí pokračují bez průlomu, konkrétním výsledkem zůstávají hlavně výměny zajatců.
Podle nás je číslo 55 % důležité ne jako přesný okamžitý stav, ale jako signál trajektorie. Za půl roku se ukrajinský odhad vyřazené kapacity posunul z 40 na 55 procent. I kdyby reálný aktuální výpadek činil „jen“ 30 %, jak naznačuje Reuters, jde o bezprecedentní tlak na energetickou infrastrukturu jaderné mocnosti. Sám o sobě válku neukončí. Ale každý měsíc, kdy Rusko musí dovážet benzín, přesouvat protivzdušnou obranu a vysvětlovat domácímu publiku fronty na čerpacích stanicích, posouvá kalkulaci nákladů války směrem, který si Kreml nepřál.
Drony, které v noci přelétávají stovky kilometrů ruského vnitrozemí, nedělají titulky tak snadno jako frontové průlomy. Jejich účinek se ale sčítá, barel po barelu, rafinerie po rafinerii.