Nic na světě není tak cenné jako láska a přátelství. Jejich moc na vlastní kůži poznali vnučka s dědečkem, kterému přátelé pomohli vstát ze smrtelné postele.
Dívka doprovázela dědečka každou sobotu do sanatoria a rozdávala radost tamějším obyvatelům. S mnoha nemocnými se sblížila a navázala přátelské vztahy. Netušila, jak moc jí pomohou v těžkém období dědečkovy nemoci. Když už to vypadalo, že o svého milovaného dědečka přijde, stal se zázrak. V ten moment pochopila, co jí chtěl dědeček sdělit, když říkával: „Kdo navštěvuje nemocného, dodává mu životní sílu.“
Zajímavé příběhy za zdmi sanatoria
V sanatoriu se dívka setkala s mnoha zajímavými osobnostmi. Se ženou, které říkali Šéfkuchařka, protože neustále mluvila o tom, jak slavnou kuchařkou je v Rusku. S pánem, který měl přezdívku Joker, jelikož rád vyprávěl vtipy a ještě raději se jim smál. Se Zpěvákem, jehož krásný hlas vyplňoval jinak smutný prostor, nebo třeba s Tichým mužem, jenž získal přezdívku kvůli své nemluvnosti. Ti všichni tvořili navzdory nemocem skvělou partu.
Jednoho dne se dědečkova nemoc zhoršila a byl hospitalizován. Dívka se rozhodla, že ani tentokrát návštěvu sanatoria nevynechá, ač bude muset jít sama. Všichni byli moc rádi, že ji vidí, ale všimli si, že něco není v pořádku. Dívka se jim svěřila, že má strach o dědečka, který je na tom velmi špatně. Přátelé se ji snažili rozveselit. Šéfkuchařka uvařila slepičí vývar, Joker vyprávěl nejnovější vtipy a Zpěvák zazpíval. Dokonce i recepční dívce poděkovala za návštěvu a popřála brzké uzdravení dědečkovi.
Perné chvíle v nemocnici
I o pár dní později byl dědeček stále v nemocnici. Nic nejedl, nemohl sedět a sotva mluvil. Dívka seděla v rohu místnosti a potají plakala. Najednou se otevřely dveře a sestra oznámila: „Máte návštěvu.“ Dívka vzhlédla a spatřila Jokera, Zpěváka, Kuchařku a další členy party. Kuchařka přinesla polévku, Joker se snažil ostatní rozesmát a Tichý muž se je usmíval a přikyvoval. Nakonec se všichni se slovy, že se brzy vrátí, rozloučili.
Tu noc se dědeček zase pořádně najedl. Brzy byl schopen se posadit a za nějakou dobu i chodit. Každým dnem se jeho stav zlepšoval. Přítomnost přátel mu dodala sil a odhodlání bojovat o život. Když se plně zotavil, začali každou sobotu, opět společně, navštěvovat své věrné přátele v pečovatelském domě. A dodávají sílu zase oni jim.