Slíbil zastropování důchodů na 65 let. Teď Babiš mění plán a odvolává se na Brusel

5. ledna 2026 schválila Babišova vláda programové prohlášení, ve kterém stojí jednoznačná věta: „Důchodový věk bude zastropován na 65 letech.“ Žádná podmínka, žádná hvězdička, žádné „pokud to dovolí rozpočet“. O půl roku později, v červnu 2026, premiér v pořadu Partie na CNN Prima News přiznal, že strop v první novele účinné od ledna 2027 nebude. Důvod? Podle Babišových slov se to Evropské komisi „kvazi nelíbí“. Jenže mezi vládním slibem a bruselským alibi leží složitější realita, která se dotýká statisíců lidí plánujících odchod do důchodu.

Co vláda skutečně slíbila, a co dnes dělá

Programové prohlášení z ledna 2026 obsahovalo celý balík důchodových závazků: návrat ke stropu 65 let, obnovení valorizačního vzorce na polovinu růstu reálných mezd, vyšší podporu pro pracující důchodce i bonusy pro seniory nad 80 let. Strop důchodového věku byl přitom vlajkovou lodí kampaně ANO, argument, kterým Babiš opakovaně útočil na Fialovu reformu z roku 2024.

První novela, kterou ministerstvo práce chystá s účinností od ledna 2027, však řeší hlavně valorizace, věkové bonusy a podmínky pro pracující důchodce. Zastropování na 65 letech se podle ministra práce Aleše Juchelky přesouvá do „další vlny“ společně s úpravou důchodů pro náročné profese. Juchelka v červnu 2026 na ČT24 řekl, že vláda to chce stihnout během čtyř let mandátu. Slovo „chce“ ovšem není totéž co „stihne“.

V plánu legislativních prací vlády schváleném 23. března 2026 je rozepsaná jedna důchodová novela. Druhá, ta, která má obsahovat strop 65 let, ve výhledu na roky 2027 až 2029 explicitně uvedená není. Zatím jde o politický záměr bez dohledatelného legislativního harmonogramu.

Brusel jako alibi, nebo reálná brzda?

Babiš v Partii mluvil o „debatě s Evropskou komisí“ a o tom, že se jí zastropování nelíbí. Zní to jako střet Praha versus Brusel. Realita je méně dramatická, ale o to důležitější.

Penzijní věk je primárně národní kompetence. Evropská komise nemá přímé veto nad českým zákonem o důchodovém pojištění, nemůže ho zablokovat, vrátit ani podmínit souhlasem. Její vliv je nepřímý, ale silný. Funguje přes mechanismus Evropského semestru: každoroční hodnocení fiskální udržitelnosti, doporučení Rady EU a tlak na plnění střednědobého fiskálně-strukturálního plánu.

V červnovém Country Reportu pro Česko z roku 2026 Komise zdůrazňuje tři věci: nutnost plně implementovat reformu z roku 2024, rychlý růst poměru seniorů k pracujícím po roce 2030 a potřebu motivovat starší lidi zůstávat déle v práci. Samostatný právní akt typu „Komise odmítá český strop 65 let“ ve veřejně dostupných dokumentech neexistuje.

Podle nás je „Brusel“ v tomto případě spíš politicko-fiskální brzda než formální blokace. Babiš se na Komisi odvolává, protože je to pohodlnější než přiznat, že vláda zatím nemá připravenou legislativu a neunese její rozpočtové důsledky.

Koho se to týká: ročníky a čísla

Bez nové novely platí zákon č. 417/2024 Sb., tedy Fialova reforma. Ta postupně zvedá důchodový věk až na 67 let pro ročníky 1989 a mladší. Klíčové milníky vypadají takto:

• Ročník 1965 — důchodový věk 65 let, změna se ho netýká.
• Ročník 1966 — 65 let a 1 měsíc, první ročník nad stropem.
• Ročník 1973 — 65 let a 8 měsíců.
• Ročník 1977 — 66 let.
• Ročník 1988 — 66 let a 11 měsíců.
• Ročník 1989 a mladší — 67 let.

Reálně se odchody nad 65 let začnou propisovat od roku 2031. Pro lidi narozené v roce 1966 to znamená, že bez nové novely budou pracovat o měsíc déle, než jim Babiš slíbil. Pro ročník 1989 jde o dva roky navíc. To není abstrakce, je to konkrétní datum, ke kterému si člověk buď může, nebo nemůže podat žádost o důchod.

Náročné profese jako pojistka, nebo záminka k odkladu?

Vláda spojení zastropování s náročnými profesemi vysvětluje dvěma argumenty. Politicky chce „propojit“ opatření, která spolu podle ní souvisejí; průmyslová ekonomika prý potřebuje férovější řešení pro lidi, kteří práci po 65 fyzicky nevydrží. Technicky chce mít lepší data o profesích a směnách přes jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů.

Už dnes přitom existuje režim dřívějšího důchodu pro práce ve 4. kategorii rizika, zdravotnické záchranáře a podnikové hasiče. Odečíst lze až 60 měsíců, tedy pět let. Od ledna 2026 navíc běží povinný příspěvek zaměstnavatelů na penzijní spoření u vybraných prací ve 3. kategorii rizika, to ale neznamená dřívější důchod, jen vyšší naspořenou částku. Veřejná debata obě věci často směšuje.

Které další profese má vláda ve druhé novele nově zařadit, zatím není známo. Finální návrh zákona ani definitivní seznam profesí v otevřených zdrojích neexistuje. Kdo chce vědět, zda jeho práce spadá do režimu dřívějšího důchodu už dnes, musí zjistit, jestli je zařazena do 4. kategorie rizika; o tom rozhoduje krajská hygienická stanice a zaměstnavatel má povinnost evidovat odpracované směny a vydávat o nich potvrzení pro ČSSZ.

Slib bez harmonogramu

Legislativní odpovědnost za zastropování důchodového věku leží výhradně na české vládě a její parlamentní většině. Evropská komise může tlačit, kritizovat, upozorňovat na rozpočtové dopady, ale sama český strop neodkládá ani neschvaluje. Slib z programového prohlášení formálně stále platí. Chybí k němu ale novela v legislativním plánu, pevný termín a politická vůle nést rozpočtové náklady. Pro statisíce lidí narozených po roce 1965 tak zatím platí jediná jistota: zákon, který jim říká, že budou pracovat déle.