Každý člověk by na sobě měl stále pracovat a stanovovat si cíle, kterých chce dosáhnout. S velkou pílí přicházejí i velké úspěchy.
Každý člověk má plány a sny. Jen málokdo má ale to štěstí, že si je všechny splní. Záleží ovšem také na tom, nakolik jsou reálné. Chce-li se někdo podívat například do vesmíru, je velmi pravděpodobné, že jeho vroucné přání zůstane opravdu neuskutečněné. Ti, co stojí nohama pevně na zemi a stanoví si svůj cíl o něco málo skromnější, pak ale mohou slavit úspěch. I když na to musí čekat například 51 let.
Škola základ života
Vzdělání je nesmírně důležité pro každého člověka. Věděla to například i Soňa, o které DámskýDeník psal. Té bohužel nebylo umožněno chodit do školy a k velkému kroku se odhodlala až ve svých 71 letech. „Tyto lidi nesmírně obdivuji. I takové, co navštěvují Univerzitu třetího věku, ne kvůli titulu, ale pro své vlastní obohacení a nabytí vědomostí. Klobouk dolů před všemi, co náročné kurzy dokončí,“ napsal pan Roman G. z Uničova.
Základní školní docházku musí absolvovat každý. Střední škola už je poté na individuálním zvážení, nicméně naprostá většina studentů bere jako standard a samozřejmost i zdolání maturitní zkoušky, případně získání výučního listu. Studium na vysoké škole už je potom opravdu pro ty nejlepší z nejlepších. Ono totiž dostat se na školu není až tak složité – mnohem náročnější je pak studium dokončit. Statistiky mluví jasně, téměř 60 % studentů nedokončí bakalářský obor, na školách s technickým zaměřením až 90 %, informuje web iRozhlas.
Píle = úspěch
Carlos Correa žije v Argentině a život se s ním nemazlil. Jeho snem vždy bylo stát se advokátem. Studium sice začal, ale musel jej potom přerušit, aby pomohl otci s rodinným podnikem. S narozením dětí se pak jeho sen zdál ještě vzdálenějším. Po strastiplném rozvodu, po kterém získal do své péče 2 malé děti, a zavření podniku musel v prvé řadě vydělávat peníze, aby uživil své 2 děti. Živil se jako pouliční prodavač. Nikdy ale neklesal na mysli. Každé ráno vstával ve 4:30, a zatímco děti ještě spaly, pilně studoval, popisuje web TN.
Sám si nemohl dovolit koupit ani počítač, který by mu studium značně usnadnil. V tomto ohledu mu pomohl kamarád, který mu jej půjčil. A Carlos skutečně složil zkoušky a v 51 letech se stal advokátem, jak si vždy přál. Děti jsou na něj velmi pyšné a všichni věří, že titul mu otevře vrátka k novému zaměstnání a pomůže jemu i dětem žít pohodlnější život.