Zdědit byt v době, kdy poptávka po bydlení dramaticky přesahuje nabídku, je opravdové terno. K absolutní idylce chybějí už jenom dobří sousedé. Své o tom ví vysokoškolák Honza D. z Hradce Králové. Byl nadšený, že se může odstěhovat od rodičů a nemusí shánět místo na koleji, protože zdědil byt po zesnulé babičce. „Spolužáci mi závidí, že mám klid i soukromí. To ale netuší, jaké peklo zažívám každý den se sousedem,“ napsal nám do redakce Dámského Deníku.

Ze začátku to byla docela legrace

Přestože byl Honza z odchodu milované babičky zdrcený, zisk vlastního bydlení ho nadchl. Celkem rychle si byt opravil, vymaloval a moderně zařídil. Nemohl se dočkat, až se tam nastěhuje a pozve si na návštěvu svoji přítelkyni a kamarády. „Ze začátku jsem si vůbec neuvědomoval, jak moc je soused hlučný. Pořád se něco dělo kolem stěhování a taky často poslouchám muziku, takže moc klidu nebylo,“ popisuje student.

„Nenávidím svoji sousedku, je to hrozná drbna. Špehování je na denním pořádku,“ zoufá si žena

Ve vedlejším bytě žije senior, který má problémy se sluchem. „Když poslouchá rádio nebo se večer dívá na televizi, má hlasitost snad na maximum. Slyším v podstatě kompletní vysílání. Všechny ty nekonečné seriály a kriminálky. Někdy se dívá i na německé kanály, což je opravdová lahůdka,“ vysvětluje Honza. Přiznává, že mu to sem tam přišlo docela legrační a jako kulisa při usínání mu program z vedlejšího bytu vlastně nevadil.

Hluk začal komplikovat i milostný život

Jakmile se ale musel začít učit na zkoušky, už to taková zábava nebyla. Když svého souseda zdvořile požádal, zda by mohl zvuk na televizi trochu ztišit, příliš nepochodil. Starý pán mu řekl, že možná přehání, protože on televizi i rádio sotva slyší. Kvůli potížím s postupnou ztrátou sluchu, by měl používat naslouchátko. „To se mu prý ale rozbilo a pro nové si k lékaři jít nechce. Pravdou je, že po mé intervenci se snažil na zvuku trochu ubrat, ale pořád to byl slušný kravál,“ uznává student.

iZdroj fotografie: Freepik

Vyjma toho, že Honza neměl moc klidu na učení, mu senior komplikoval i milostný život. „Když je zkouškové, učím se pozdě v noci, když už spí anebo se sluchátky, takže ho skoro neslyším. Pěkný trapas se ale stal, když u mě přespala přítelkyně. Byli jsme v nejlepším a on si pustil dechovku. To nešlo. Namísto romantiky a vášně jsme z toho měli legraci,“ svěřil se student. Kdyby se to stalo jednou, asi bych nic nenamítal. Jenže se to opakovalo několikrát.

Babička si prý na hluk nikdy nestěžovala

Na prozatím posledním rande z milostných hrátek znovu sešlo. „Pro změnu se díval na přírodopisný dokument o chování samců a samiček. Samozřejmě nás to zase odradilo. Od té doby ke mně přítelkyně už nechce chodit,“ napsal nám Honza. Se svým hlučným sousedem si znovu promluvil. Jeho reakce ale byla stejná. „Až tak nahlas televizi nemá a naslouchátko nepotřebuje, protože slyší dobře. Moje babička si prý nikdy nestěžovala. To je asi pravda, protože sama špatně slyšela. Nevím, co mám dělat,“ posteskl si zoufalý student.