Ivana si kdysi myslela, že když dá druhým dost lásky, jednou se jí to vrátí. Dnes ale sedí v prázdném bytě a přemýšlí, co udělala špatně. Roky vychovávala syny svého druhého manžela Petra, starala se o jejich domov a podporovala je, když je vlastní matka odsunula na druhou kolej. Přesto když ovdověla, zůstala sama. Kluci, které brala jako své vlastní, za ní přestali jezdit, přestali volat a ona jako by pro ně už neexistovala. 

O děti se starala jako o vlastní 

Když se Ivana seznámila s Petrem, byl už několik let rozvedený a staral se o dva chlapce – osmiletého Ondřeje a šestiletého Matěje. Jejich matka dávala přednost kariéře a děti často nechávala napospas okolí. Domov tak nakonec našly právě u nich. Ivana jim přitom věnovala všechen volný čas, učila je vařit, pomáhala jim s úkoly a víkendy naplňovala programem, aby necítili prázdnotu, která se kolem nich kdysi vznášela. Dětí vlastních se vzdala, protože Petr už další potomky nechtěl. „Nikdy jsem toho nelitovala,“ říkala dřív. „Byli jako moji.“

„Děti mě přemluvily ke koupi psa, zůstal ale na krku mně.“ Žena už neví, co si počít. Ráda by se ho zbavila

Roky postupně plynuly, Ondřej s Matějem dospěli, založili si rodiny a Ivanu brali jako stálou součást svého života. Jezdili k nim na svátky, účastnili se společných dovolených a jejich děti jí dokonce začaly říkat babičko. Ona proto měla pocit, že všechno to úsilí mělo smysl, a věřila, že až jednou bude potřebovat oporu ona, nezůstane bez ní.

Po smrti Petra se vše změnilo 

Zlom přišel ve chvíli, kdy Petr vážně onemocněl. Péče o manžela zůstala výhradně na ní, přičemž synové se objevovali jen občas – jednou odvezli oba rodiče k lékaři, jindy přinesli nákup, ale skutečná pomoc chyběla. Petr i Ivana si posléze začali uvědomovat, že už nejsou v popředí jejich zájmu, ale měli pro to pochopení. Když ovšem Petr po dlouhém boji zemřel, návštěvy ustaly úplně. Jako by jeho smrt přetrhla poslední nit, která je k Ivaně poutala.

„Manžel se chová jako dítě, beze mě je úplně bezradný. Dávám to za vinu své tchyni,“ píše Milena

iZdroj fotografie: Depositphotos

Od té doby uplynuly již tři roky. Ivana tráví Vánoce sama, sama chodí na procházky a večery si krátí knihami. Ondřej s Matějem jsou na svátky s vlastní matkou, která se o ně v dětství téměř nezajímala. Jí ani nevolají, nepíšou a nezvou ji na rodinné oslavy. Z ženy, která jim věnovala mládí, čas i city, se v jejich očích stala jen vzdálená známá. Právě to je pro ni nejbolestivější a dnes si říká, že možná dala příliš mnoho lidem, kteří to jednoduše brali jako samozřejmost.